zdroj: databazeknih.cz |
Nechápu, proč vypravěč ich-formou sděluje, jak šel ke svému příteli a vede s ním tupou debatu o ďábelské povaze žen, zatímco jeho přítel Severin se ke své ženě chová jako stupidní hovado (bez jakékoliv známky, že by ten vztah mezi nimi byl nějaký konsensuální D/s vztah), jenom aby pak ich-forma přešla do další ich-formy, tentokrát Severinovy. (Nevím, proč autoři poloviny 19. století tolik trvali minimálně na jednom, ideálně ale na více nespolehlivých vypravěčích.) Dál mě naprosto zaráží, jak je Wanda démonizovaná za to, že v úloze Doma najde zalíbení a následně Severina opustí, přestože ho varovala, že se tohle přesně stane, že čeká od partnera něco jiného a dělá to jenom kvůli němu (to dokonce několikrát). Severin jde opakovaně proti jejím tužbám a pak je překvapený, že v ní tu lásku ubil; co víc, novela se jeví, že tím naprosto legitimizuje Severinovo chování k jeho současné ženě, protože mu přece jen bylo ublíženo.
Knížka obsahuje dva stručné popisy života Sacher-Masocha a jakés takés rozbory motivu masochismu. Trochu mě mrzí, že ta scéna, kdy je Severin bičován Řekem, je v novele popisovaná negativně, zatímco pro Sacher-Masocha to zjevně byl orgasmický zážitek - předpokládám, že tam asi zasáhli cenzoři, aby to nedejbože nezavánělo homosexualitou. Ten fakt, že Severin je na konci "vyléčen", je prostě jenom smutný.
Případnému čtenáři bych asi spíš doporučila podívat se po nějaké podrobnější biografii Sacher-Masocha (popř. jít na nějakou moderní divadelní adaptaci, docela by mě zajímala ta Davida Ivese), můžu upřímně říct, že Severin je pro mě jednou z nejodpudivějších literárních postav (a to jsem četla Lolitu).