| A Year in the Life |
_______
Suddenly, I feel like I'm standing still. Like the whole world is moving... and I'm standing completely still.
 |
| zdroj: imdb.com |
Přiznám se, že už v polovině jsem byla trochu demotivovaná a to jsem dopředu věděla jenom jak dopadne Rory (Alexis Bledel). Ten fakt, že se všichni chovali, jako kdyby těch devět let neuplynulo, byl nesmírně depresivní a stísňující. A upřímně, přišlo mi to trochu sprosté k fanouškům - těch devět let prošlo, už je nedoženou, a vracet všechno na startovní čáru, protože původní autoři a producenti si chtěli napsat svůj konec, ať už to dává smysl a ctí vývoj postav nebo ne, připomíná HIMYM a tam to byla taky katastrofa.
Vztah Lukea (Scott Patterson) a Lorelai (Lauren Graham) vypadal, jak jsem si ho představovala rok, dva po finále sedmé řady, ne devět let. Ta debata o dětech - kdy téměř padesátiletá Lorelai nabízí, že se s tím dá ještě něco dělat - byla jako pěst na oko a zbytečná. Představa, že ti dva si za devět let nenašli čas pobavit se o tom, jestli chtějí děti (zvlášť když Lorelai explicitně v šesté řadě řekla, že s Lukeem další dítě chce) nebo svatbu, je absurdní a jsem tím upřímně zklamaná. Trochu to odčinili ve Fall, konec byl sladký, ale stejně to bylo tak nějak... zbytečné.
Co se týče Rory, tak ta tu touhu psát postavy stejně jako před devíti lety chytla asi nejhůř. Opět se hroutila při sebemenším zakopnutí, pohrdala pracovními příležitostmi jenom protože nebylo po jejím a považovala je pod svou úroveň (byť neměla funkční alternativu) a pak musel přijít Jess (Milo Ventimiglia), aby jí vysvětlil, co má dělat. Úplný závěr podle mě pozbýval smyslu. Paralela s Lorelai tam není, Rory je v úplně jiné životní fázi a situaci, a Logan (Matt Czuchry) není Christopher (David Sutcliffe) - pokud se o tom dítěti dozví, rozhodně Rory nebude trpět žádný bullshit. (Nehledě na to, že pokud už někdo porovnává, tak Rory v tom příměru rozhodně není Lorelai, je celá po tatínkovi.)
Když už jsme u Logana, absolutně mi tam chyběl nějaký konext. Kdy se dali dohromady? Kdy se domluvili na sexu bez závazků? Kdy se Logan zasnoubil? Logan v celém revivalu působí extrémně neochotný o Rory přijít, zatímco ona stále opakuje tu "bez závazků" mantru. Teprve ve Fall - ta jejich jízda byla upřímně asi nejlepší část celého revivalu - mi přišlo, že spíš představuje fázi jejího života, se kterou je neochotná se rozloučit (a proto má problém uspět v další fázi), než že by ho stále tolik milovala.
Tomu odhodlání ukázat, že nikdo z postav nemá nárok na spokojený život (a nejspíš to vydávat za realismus) se nevyhnula ani Paris (Liza Weil). Dali jí byznys, aby umožnila stupidní zápletku s Lukeem a Lorelai, a jediný další kontext, ve kterém jsme ji viděli, sloužil ke sražení čehokoliv, čeho ta žena za devět let dosáhla, jenom aby vedle ní Rory nevypadala jako loser... což je nemožné, protože Rory je loser, sama si to vybrala. O Lane (Keiko Agena) a celé její kapele, kteří zjevně celých devět let stáli na značkách, se mi ani nechce rozepisovat.
Když někde pokus o pohyb z místa byl, zadusili ho, viz co se dělo s Michelem (Yanic Truesdale). Napřed jsem se nadchla, že někdo konečně zhodnotil tu zamrzlost v minulé dekádě, jenom aby se Lorelai mohla přetrhnout, aby udržela tu svou časovou kapsli. Neukázali, jak se k tomu postavil Michel, ale neschopnost Lorelai akceptovat, že její přátelé i matka se hýbají dopředu, zatímco ona stojí na místě - byť o tom sama mluvila - prostě láme srdce.
Prakticky jediní lidé, kteří se někam pohnuli, jsou ti, kteří z nějakého důvodu nemohli být obsazeni a umožnit tvůrcům zničit jejich odkaz. Sookie (Melissa McCarthy) se objevila jenom na chvilku, ale Melissa McCarthy do toho zpátky zapadla krásně, jsem ráda, že si i na tu jednu scénu udělala čas. A absence Edwarda Herrmanna (Richard Gilmore), budiž mu země lehká, napomohl k tomu, aby aspoň Emily (Kelly Bishop) dostala trochu čerstvou zápletku. Z přednášení o velrybách jsem sice byla trochu rozpačitá, ale Emily nakonec vypadala, že si konečně dělá, co chce, a je šťastná, což byla jedna z mála optimistických věcí na celém revivalu.
U všeho ostatního jsem měla pocit, že je to pořád to samé v bledě modrém, nebo se to mělo stát už dávno. Kdyby celý revival začínal těmi slavnými čtyřmi větami, kterými to celé už od začátku mělo končit, mohli jsme mít úplně jiný příběh bez unavených válek mezi Lorelai a Emily (matka s dcerou na terapii neohromily, bylo to prázdé a na Mirandu to rozhodně nemělo) a všeho dalšího, co jsem psala výš (nebo aspoň v novém kontextu).
Stopáž hodiny a půl na epizodu byla zbytečná, hrozně se to táhlo a dalo se to celé sestříhat do čtyř hodin. Upřímně jsem ale nejvíc zaražená asi tím, jak zahořklé a chvílemi sprosté to celé bylo. Ty scény v Summer, kdy Lorelai a Rory kritizují všechny kolem (včetně body-shamingu), mě mrzely. Dřív to byly extrémně rychlé a hravé dialogy plné popkulturních narážek a laskavé legrace, teď se to jenom strefovalo do ostatních a nekolikrát jsem se přistihla, že jsem ty dvě vůbec neměla ráda, nejvíc ve společných interakcích.
Celkově je A Year in the Life v tom lepším případě utahaný a nudný, v tom horším všechno, co jsem popsala výš. Fall má pár dobrých momentů, ale tam to končí. Upřímně celým srdcem doufám, že už to nechají spát.