Ernest Cline: Ready Player One (2011)

“No one in the world ever gets what they want and that is beautiful.”

zdroj: amazon.co.uk

Ready Player One mi bylo doporučené a bylo to dobře, protože když si sama vybírám, co budu číst, často zapomínám, že mám dost ráda sci-fi a kyberpunk (vlastně jakýkoliv -punk). Ze začátku se mi do té knížky hůř dostávalo, protože obsahovala spoustu informací - jak vysvětlení současného stavu společnosti a dalších reálií, ve kterých se knížka odehrává, tak spoustu narážek na americkou osmdesátkovou kulturu, ve které se moc nechytám - ale byla to dystopie, takže jsem vydržela. A byla jsem odměněná.

Jakmile Wade našel první klíč, nabralo to obrátky, a mezi druhým a třetím levelem jsem byla opravdu napjatá. Byla to přesně jedna z těch knížek, kterou bych nejraději nedávala z ruky a celý den jsem se nemohla dočkat, až si s ní vlezu do postele. Měla jsem trochu obavu z té herní reality, protože hrám moc neholduju, ale bylo to skvěle proložené a vyvážené dějem mimo OASIS. Dokonce i fakt, že Wade je totální Mary Sue a ostatní postavy jsou prakticky jen objekty jeho přízně, mě nedrážil tak jako obvykle.

Je to takový kyberpunkový Charlie and the Chocolate Factory (jen trochu šovinističtější) a fakt se mi to líbilo.

“[OASIS] had become a self-imposed prison for humanity. A pleasant place for the world to hide from its problems while human civilization slowly collapses, primarily due to neglect.”

“I need to tell you one last thing before I go. Something I didn’t figure out for myself until it was already too late. […] I created the OASIS because I never felt at home in the real world. I didn’t know how to connect with the people there. I was afraid, for all of my life. Right up until I knew it was ending. That was when I realized, as terrifying and painful as reality can be, it’s also the only place where you can find true happiness. Because reality is real. […] Don’t make the same mistake I did. Don’t hide in here forever.”