Coraline (2009)

But how can you walk away from something and still come back to it?

zdroj: imdb.com

IMDb. Coraline jsem poprvé viděla skoro před deseti lety (přesně v srpnu 2009) s dabingem a od té doby jsem plánovala podívat se znovu. Jelikož poslední dobou moje láska ke stop-motion animacím vzrostla a chtěla bych se konečně dostat do Neila Gaimana, přišla ta pravá chvíle zopakovat si to.

Stejně jako před deseti lety, i teď jsem byla chvílemi naprosto přesvědčená o tom, že se dívám na horor. Základ sám o sobě byl poměrně naivní příběh, ale tak skvěle obalený a ještě lépe zabalený, že konečný dáreček stál opravdu za to. Hudba, dialogy i výprava byly naprosto skvělé.

Ten kontrast mezi šedivým, nudným a bezútěšným reálným světem a barevnou říší přeludů, který pro Coraline (Dakota Fanning) vytvořil/a Beldam (Teri Hatcher), byl prostě úžasný. Ten "De sterrennacht" moment ve chvíli, kdy Coraline dala svobodu duším, byl jenom třeštička na dortu.

Herci byli vybraní naprosto skvěle a až teprve teď můžu plně docenit tu paletu: Jennifer Saunders (slečna April Spink) a Dawn French (slečna Miriam Forcible) skvěle doplňovaly design těch postaviček a Ian McShane (Bobinsky) zněl přesně tak úchylně, jak měl.

Coraline je prostě jeden z těch filmů, u kterých si člověk nehlídá čas a baví bez ohledu na věk. Možná bych ho nedoporučila úplně malým dětem, ale jinak super.