I Feel Pretty (2018)

We are real women. What a great thing to be.

zdroj: imdb.com

IMDb. I Feel Pretty jsem chtěla vidět prakticky od toho, co to vyšlo, ale ty smíšené ohlasy moje nadšení tak trochu zchladily a prostě mi to nějak uteklo, abych řekla pravdu. Teď mi došly seriály, takže jsem se konečně vrhla na tu frontu filmů a vzala to prakticky jako první v pořadí. Abych řekla pravdu, není to žádný Trainwreck, ale bavila jsem se.

Lidi, co si stěžovali na to, že ten film jde přímo proti #bodypositivity a akorát si dělá srandu z žen, co se cítí stejně atraktivně jako modelky, přestože tak nevypadají, to podle mě tak úplně nepochopili. Jestli se někdo skutečně díval na tu scénu, kde Renee (Amy Schumer) tančí v soutěži miss mokré tričko a cítil se uražený tím, jak u toho vypadá - popřípadě Ethanovými (Rory Scovel) rozpaky - tak by možná měl trochu přehodnotit přístup. #bodypositivity není o tom neuvědomovat si, jak vypadáme - je o tom netrápit se, nepřisuzovat tomu větší důležitost, než to má v rámci zdraví, a nenechat se definovat tím, jak daleko máme do obálky Cosmopolitanu. A to ten film vystihl.

Amy Schumer byla skvělá, ale podle mě je trochu lepší v rolích, které si sama napíše. Michelle Williams (Avery LeClaire) a Emily Ratajkowski (Mallory) byly obligátní připomínky toho, že i konvenčně atraktivní ženy mají svoje mindráky, což už asi touhle dobou moc připomínat nemusíme - dávno víme, že všechny ženy bez rozdílu mají mindráky a trápí je některé stereotypní úsudky o jejich osobách založené na vzhledu. A popravdě mi trochu zvedlo žluč, jak byla Avery na konci chválená za svůj úspěch, který doslova spočíval jenom v tom, že nechala Renee promluvit za účelem sama si zachránit prdel a pozici. Kdyby to udělala nezištně, neřeknu ani prd, ale takhle...

Obligátní nejlepší kamarádky Vivian (Aidy Bryant) a Jane (Busy Philipps) byly udělané jako rozumné a sebejisté ženy, což bylo rozhodně odchýlení od žánru, a obsazené skvěle. Plus má film i za postavu Ethana, na kterém hezky ukázali, jak současné stereotypy ovlivňují muže a jak se šíří, aniž bychom si to uvědomovali. Podle mě docela hezky ilustrovali toxickou maskulinitu, aniž by to nenáviděné zaklínadlo vyslovili, což bylo super.

Celkově má ten film rozhodně něco do sebe a obdivuju, jak dokázali to poselství narvat do romcom formátu, ale nebyla to taková pecka, jak jsem čekala.

"When we're little girls, we have all the confidence in the world. We let our bellies hang out, and we just dance and play and pick our wedgies. And then these things happen that just make us question ourselves. Somebody says something mean to you on the playground, and then we grow up, and you doubt yourself over and over again until you lose all that confidence.
All that self-esteem, all that faith you started with is gone.
But what if we didn't let those moments get to us? What if we were stronger than that? What if we never lost that little-girl confidence?"