Tátova volha (2018)

Já nevím, jestli se dá láska měřit, ta buď je nebo není. Přesně takhle jednoduchý to je.

zdroj: csfd.cz

FDb. Tátova volha byl opět film, který chtěla vidět máma, ale já mu příliš nevěnovala pozornost. Střípky mi ale uvízly v hlavě, tak jsem si ho pustila sama k psaní recenzí. Musím říct, že mě trochu zaráží, že je to vedené jako komedie, spíš to bylo docela suché drama, ve kterém si Eliška Balzerová (Eva) zase jednou zahrála naprosto vyšinutou ženskou.

Koncept filmu jako takový byl super, obě dámy mají herecké rozpětí na road movie, kde je pozornost prakticky jenom na nich, byť jsem jim tu matku s dcerou moc nežrala. Ke konci mě hodně překvapilo rozuzlení a zaskočilo to pochopení, s jakým se Tereza (Tatiana Vilhelmová) postavila k tomu, co její matka udělala. Chápu, že v prvotním šoku, sama těhotná, druhou těhuli manželovi zamlčela, ale to, co dělala potom, už bylo promyšlené, psychopatické a jsem dost nemile překvapená, že to film zahrál do autu.

Místo tohoto zvratu bych možná víc brala, aby se film víc soustředil na Terezino manželství s Petrem (Martin Myšička), to byl podle mě zajímavější úhel a Martin Myšička má zbraně na mnohem víc hereckého prostoru. Film byl doslova prošpikovaný velkými herci v malých rolích, z nichž zmíním Emílii Vášáryovou (Anna), ta je vždycky potěšením, a Ivanu Uhlířovou (Jana), tu v televizi bohužel není moc vidět. Potěšila i Jana Plodková v čurdě od pohledu totální stíhačky, film s ní v podobné roli by mohla být sranda.

Celkově popravdě moc nevím, co si o tom filmu myslet - vydržela jsem do konce a něco mě na něm zaujmout muselo, plus chování Evy ve mně rozhodně vzbudilo emoce, na druhou stranu to zase taková pecka podle mě nebyla. Umíme i lepší.