_______
“We did not succeed, not in the way we had hoped. But then, we did not fail. Just as we took that bold first step, in time, others like us will take a second one. The revolution has begun.
We will rise, one small victory at a time.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Ed Mercer (Seth MacFarlane) mě epizodu od epizody víc baví, líbí se mi, jak ho píšou, a přijde mi, že jak do své role kapitána roste Ed, tak do ní roste i Seth MacFarlane a to je super. Je hezké vidět nějaký posun i přesto, že mu tu roli zjevně píšou na tělo. U Kelly (Adrianne Palicki) jsem si tuhle sezónu uvědomila, že ji mám vlastně fakt ráda, což jsem upřímně nečekala, že se stane. Malloy (Scott Grimes) je můj brouček a LaMarr (J. Lee) je podle mě zbytečně upozaděný.
Hodně překvapili se vztahem Claire (Penny Johnson Jerald) a Isaaca (Mark Jackson), hlavně tedy tím, že mě přiměli fandit doktorce a oživlému vibrátoru a že to fungovalo i na úrovni jejích dvou dětí, tedy aspoň po určitou dobu. A líbí se mi, jak píšou Bortusův (Peter Macon) osobní život a jeho rozpory s Klydenem (Chad Coleman) - hlavně jejich nefunkční manželství v rámci jejich kultury. Moclani jsou vůbec super námět, skoro každá epizoda, která se týká jejich kultury, je brilantní.
Ja'loja skvěle ilustrovala moje předchozí tvrzení; Primal Urges zase to předtím, u porno simulátoru jsem skoro brečela smíchem; u Home jsem měla čekat, jak to dopadne, ale nechtěla jsem si to připustit, nicméně krásně udělaná epizoda; Nothing Left on Earth Excepting Fishes mě potěšilo tím, že se z poměrně nezajímavé Janel (Michaela McManus) stala stará známá Teleya, tu postavu mám fakt ráda včetně její dynamiky s Edem; All the World is Birthday Cake byla hodně drsná a hodně dobrá epizoda; a A Happy Refrain měla krásně, byť přeslazeně udělaný konec a Bortuse s knírkem, nemám výhrady.
Deflectors mě donutilo přijmout Tallu jako svou vlastní postavu a ne jen Alařinu náhradu, Jessica Szohr tam byla skvělá a celkově to byla úžasná epizoda; Identity byl starý dobrý devadesátkový dvojdíl, na které už moc nejsem, ale byl fakt nabušený, zklamali mě jen koncem, to byl takový trochu reset, aby mohli zachovat sestavu posádky a přitom by podle mě bylo dramatičtější, kdyby o Isaaca přišli; Blood of Patriots byla výborná morální kocovinka; Lasting Impressions bylo velké překvapení, skvělý part pro Malloye a úžasná Leighton Meester (Laura); a na Sanctuary a především moklanské ženy jsem čekala dlouho a nezklamali, perfektní.
Poslední dvě epizody, Tomorrow, and Tomorrow, and Tomorrow a The Road Not Taken, byly prakticky jedna dějová linie rozdělená na příčinu a důsledek, takže je chci hodnotit společně. Tomorrow, and Tomorrow, and Tomorrow byla taková typická sci-fi zápletka, ale na konci byl super, zvrat, který dal tón The Road Not Taken. Hodně mě potěšili s cameem Alary, ta role jí sedla, a celkově jsem si to užila, byť se přiznám, že mě překvapilo, že je finále sezóny zrovna místo toho zvratu s Kaylony. Na druhou stranu to aspoň znamená, že trapné a rizikové "To Be Continued..." cliffhangery na konci řad zůstaly v minulosti, což je nesmírné plus.
Potěšil Patrick Warburton (poručík Tharl, Home), byť jsem ho v seriálu nepoznala, a výše zmíněná Leighton Meester, jinak oproti minulé řadě guest stars docela vymizely a možná je to dobře, je to tak čistější a víc se to soustředí na zápletky.
Prostě jak jsem psala už úvodem, The Orville je pořád super a těším se na další řadu.