 |
| zdroj: ebay.com |
Moc se toho nezměnilo - Mostly Harmless je přesně případ něčeho, čemu by víc slušelo stát samostatně - klidně i realitě série - a pracovat s úplně novými postavami, protože prožívat čtyřikrát, jak Arthur Dent hledá Zemi, jenom aby byly na konci pátého dílů zničeny všechny její inkarnace i se všemi postavami, se kterými jsme čtyři knížky žili, je fakt sprostý. (Vlastně kecám, Marvin zemřel už v předchozí knížce a Zaphoda nikdo neviděl od třetího dílu.)
Líně okecané zmizení Fernchurch, které byla věnovaná celá předchozí knížka, mi přišlo jako něco, čeho se dopustí jen autor, který je znuděný vlastním příběhem (nebo seriál, kterému odpadl představitel dané postavy). Úplně stejně na mě vyznívalo odhalení, že za všechno mohli Vogoni, na které si taky nikdo nevzpomněl od poloviny původní trilogie.
Celkově na tom bylo poznat, že se při tom Adams vypisoval z nějaké deprese, protože si nedovedu představit, co jiného než špatný psychický stav (a možná finanční potíže) ho přivedlo k napsání něčeho, co se čte jako zbytečně temná a snad i trochu podlá fanfikce. Na druhou stranu se tomu stále nedá upřít řemeslná kvalita, fakt dobré pasáže k zamyšlení a celkově fajn tempo, Douglas Adams by pravděpodobně nemohl psát špatně ani kdyby chtěl.
Nicméně se víceméně ztotožňuju se svým o deset let mladším já - první tři knížky jsou super, zbytek snad ani není potřeba. Jenom bych možná dodala, že už ani ta třetí není úplně ono.
“Anything that happens, happens.
Anything that, in happening, causes something else to happen, causes something else to happen.
Anything that, in happening, causes itself to happen again, happens again.
It doesn‘t necessarily do it in chronological order, though.”
“Everybody has the their moment of great opportunity in life. If you happen to miss the one you care about, then everything else in life becomes eerily easy.”
“Everybody does that. Every moment of every day. Every single decision we make, every breath we draw, opens some doors and closes many others. Most of them we don’t notice. Some we do.”
“The end of one life, beginning of another. But hardly a moment of this life goes by that I don’t wonder about some other me. I feel like she’s out there somewhere and I’m walking in her shadow.”
“You cannon see what I see because you see what you see. You cannot know what I know because you know what you know. What I see and what I know cannot be added to what you see and what you know because they are not of the same kind. Neither can it replace what you see and what you know, because that would be to replace you yourself. […] Everything you see or hear or experience, in any way at all is specific to you. You create a universe by perceiving it, so everything in the universe you perceive is specific to you.”
“It can be very dangerous to see things from somebody else’s point of view without the proper training.”