The Dark Crystal (1982)

"When single shines the triple sun, what was sundered and undone shall be whole,
the two made one by Gelfling hand, or else by none."

zdroj: imdb.com

IMDb. Pokud si pamatuju správně, The Dark Crystal jsem našla v nějakém seznamu filmů, které mají tendence traumatizovat dětské diváky a který nejsem schopná zpětně dohledat. Leželo mi to na disku dlouho (pravděpodobně díky morbidní touze znovu se podívat na Aničku s lískovými oříšky bez nutnosti ji vidět) a k tomu, abych se na to konečně podívala, mě donutila nuda a fakt, že netflixovský prequel je je prý velmi dobrý a už na mě chvíli čeká v seznamu.

Nebudu lhát, ten film mě nijak neuhranul. Nedalo by se říct, že by mě vyloženě nebavil, to bych ho prostě vypnula a dál to neřešila, ale za celou dobu jsem se do toho nedostala a došla jsem do konce spíš ze zvědavosti, kdo všechno umře, než z touhy vědět, jak to dopadne nebo z lásky k postavám.

Jen (Jim Henson) prakticky neměl moc charakter a trochu mě hnětlo, jak bylo naznačováno, že to proroctví je o něm, přičemž nebýt Kiry (Kathryn Mullen), klidně by to vzdal. Ta holka si to prakticky celé oddřela, ale největší hrdina byl na konci stejně Jen, protože strčil "krychličku" do správného otvoru. Prostě zas jeden osmdesátkový návod na to, jak udělat to naprosté minimum a stejně být označován za hrdinu. (Přiznám se, že začínám být trochu alergická na to, jak málo děl s tématem proroctví a vyvolených je ochotných postavit se k tomu stejně kriticky jako třeba k primogenituře či v našich končinách aristokracii jako takové, přitom je to prakticky ten stejný princip a obojí se ve fantasy vyskytuje hojně. Ale to odbočuju.)

Docela mě bavila Aughra (Billie Whitelaw) tím svým přístupem "zachraň svět, ale když se to nepovede, tak taky dobrý, mně je to vlastně jedno," který je poměrně těžké udělat uvěřitelně a tady se to povedlo. Ze Skeksis mě bavil "vědec" skekTek (Steve Whitmire), jako fantasy doktor Mengele mi přišel jako jediný skutečně děsivý. Mystics mě nebavili vůbec - chápu, že celá zápletka byla v rozdělení vyšších bytostí na dobré a zlé pomocí Krystalu a ta poetika byla v tom, že celek je vždy tvořen protiklady, ale z filmu to na mě působilo tak, že se rozdělili na šílené mršiny (Skeksis) a cosi, co bylo celý film naprosto k ničemu (Mystics). Celou tu poetickou pointu mi to dost zkazilo.

Co musím vypíchnout je design loutek, ten je rozhodně nezapomenutelný a Skeksis spolu s Garthim byli dokonale odporní. Problém jsem ale měla s loutkami Gelflingů, které absolutně postrádaly mimiku a dabing jim rozhodně taky nedodal další rozměr, takže pro mě bylo naprosto nemožné se přes ně vžít do situace a skutečně si to užít.

Chápu, že film je produkt své doby a oceňuju, co tvůrci dokázali vytvořit s loutkami, ale na to, jaký je to kult, jsem čekala něco trochu zajímavějšího. Nebudu lhát, Age of Resistance to posunulo až na úplný konec mého sledovacího seznamu. Upřímně doufám, že tomu křivdím.