_______
“The child is destined to be important to create and resolve conflict. She matters more than she can ever know. The fate of more than this world depends on her.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Lyra Belacqua (Dafne Keen) má přesně tu správnou dávku dětské naivity, optimismu a nezdolné odvahy, která je nutná proto, aby ten příběh fungoval. Dafne Keen má navíc úžasnou mimiku a hlasový projev, který krásně odráží, co se děje v příběhu, a vtahuje mě do děje. Marisa Coulter (Ruth Wilson) byla rovněž obsazená naprosto brilantně - na začátku měla dokonale sladké chování a úžasnou auru nebezpečí a během děje to krásně oscilovalo z jednoho extrému do druhého, Ruth Wilson umí. Lord Asriel (James McAvoy) mě pokud vím moc nikdy moc nebral a ani v seriálu ve mně nevzbudil takový zájem jako Marisa, byť James McAvoy byl podle mě vybraný dobře.
Kdo mě naopak bavil hodně, byli samozřejmě Iorek (Joe Tandberg) a Lee Scoresby (Lin-Manuel Miranda) se svou daemonkou Hester (Cristela Alonzo), užívala jsem si každou minutu, kdy byli na scéně (a Lin-Manuel Miranda by byl dokonalý Gomez Addams). Gyptiané byli do jednoho výborní, Ma Costa (Anne-Marie Duff) nejvíc, i když Farder Coram (James Cosmo) a jeho historie se Serafinou Pekkalou (Ruta Gedmintas) - která měla mimochodem skvělou image a byla totální BAMF - se mnou taky pořádně zamávali.
Překvapilo mě, jak pozdě do děje nasadili Willa Parryho (Amir Wilson) - moje paměť mi říká, že v původních knížkách byl minimálně stejně důležitý jako Lyra, ale musím říct, že si v seriálu dali fakt na čas s jeho uvedením a o tom, jak je nebo není důležitý, ještě nepadlo ani slovo. Nepomáhá ani, že je zatím propojený jen přes Boreala (Ariyon Bakare), kterého zatím nejsem schopná zařadit a nevím, co od něj čekat.
Hrozně se mi líbil ten vztah mezi Lyrou a Rogerem (Lewin Lloyd), byl krásně čistý a upřímný. Dojímalo mě, že ti dva si byli navzájem to jediné, co kdy mohli považovat za zázemí, a ten konec mě totálně vykuchal. Rogerův příběh - příběh chlapečka, který byl opakovaně týrán, protože ho nikdo nechtěl a kromě Lyry nikomu nechyběl - byl celkově hrozně krutý a tragický, celý zbytek seriálu mě bude strašit. Srdce bolelo i z chování Marisy k jejímu daemonovi, který ani nemá jméno - byť byla ta opice CGI a Marisa tím technicky týrala sebe, stejně to nebylo příjemné sledovat.
Děj byl mezi těch osm epizod podle mě výborně rozvrstvený a byť tam bylo pár deus ex machina momentů (Lyra je sice úplně zbavená svého oblečení, ale stále má jako zázrakem při sobě alethiometr a ještě jinou věc, kterou za něj může Marise podstrčit; Asriel má baterii pro svůj poslední pokus jenom díky náhodnému příchodu Lyry a Rogera a neexistuje tam ani náznak toho, jak to měl udělat, kdyby nepřišli), neměla jsem nejmenší výhrady. Sledovalo se to dobře, bylo to napínavé a ničím to zbytečně nekomplikovali. Nevím, jestli bych ten pocit měla i kdybych si ty knížky pamatovala, ale upřímně jsem ráda, že jsem si je ještě nepřečetla znovu a mohla si to prostě jen užít místo toho, abych hledala rozdíly.
Jsem ráda, že už teď mají schválenou druhou řadu, a těším se na pokračování.