4. ledna 2020

Dollface: Season 1

| Season 1 | Season 2 |
_______

Look, I get why you lied. You got yourself into a situation where you were terrified of telling the truth, because you knew what you were doing was a mistake. But fuck that! Fuck being terrified of things that are hard. And fuck backsliding into bad relationships. And fuck cheating. And fuck you!


1.01 Guy's Girl - 1.02 Homebody - 1.03 Mystery Brunette - 1.04 Fun Friend - 1.05 Beauty Queen - 1.06 History Buff - 1.07 F*** Buddy - 1.08 Mama Bear - 1.09 Feminist - 1.10 Bridesmaid

zdroj: imdb.com
Existovaly tři důvody, proč mě Dollface zajímalo: Kat Dennings (Jules), Esther Povitsky (Izzy) a Vella Lovell (Alison S.). Té poslední jsem si moc neužila, ale co se týče prostoru pro ty dvě první, Dollface mi udělala opravdu radost. Centrální čtveřice podle mě fungovala a bavilo mě to víc, než jsem čekala.

Nebudu lhát, Jules mi ze začátku přišla jako trochu naředěná Max, ale nakonec tam byl nějaký vývoj a element zranitelnosti, který pro mě z Jules udělal samostatnou postavu a který podle mě Kat Dennings skvěle vytěžila. Madison (Brenda Song) mě bavila asi nejvíc, mám slabost pro tento typ postav a Brenda Song to zahrála tak, že to ani nebylo klišé.

Izzy byla podobná postavička do jazzu jako Maya a chvílemi taky spíš do počtu, ale byl tam nějaký posun a pokud bude druhá řada, tak doufám, že dostane víc prostoru. Stella (Shay Mitchell) mě popravdě moc nebavila, na to málo "masa" měla poměrně hodně prostoru, který bych radši věnovala Izzy nebo oběma Alison. Tam mě logicky mě víc zajímala Alison S., ale bylo by super dostat nějaké info i o Alison B. (Brianne Howey) a nemít je jen za takovou schematickou dvojku na pozadí.

Hodně mě překvapili s Celeste (Malin Akerman) a to hlavně ve Feminist, byť to byl jenom sen. Na začátku se jevila jako parodie na Gwyneth Paltrow, ale ten typický stereotyp úspěšné, o vlastní důležitosti přesvědčené, ale manželem podváděné ženy docela otočili na hlavu tím, že dali jasně najevo, že nevěra je vždycky dílem a průserem toho, kdo podvádí, a jakýkoliv vztahový problém, který "se tím snaží řešit" nebo který "ho/ji k tomu dohnal" je k takovému chování absolutně neopravňuje, neomlouvá je a nepodmiňuje je, je to vždycky vědomé rozhodnutí plynoucí ze zbabělosti a ochoty spíš ublížit druhému než vynaložit snahu na konstruktivní řešení.

Goran Visnjic (Colin) je vždycky k sežrání, ale na Colinovi nebylo něco v pořádku od začátku, byť jsem to neuměla pojmenovat. Působil na mě ale asi stejně věrohodně jako Jeremy (Connor Hines) a jsem ráda, že oba dopadli, jak měli. Wes (Matthew Gray Gubler) se jevil sympaticky, ale byl to klasický případ špatného načasování a "zas tak moc tě nežere". Potěšili Tia Carrere (Teresa), Macaulay Culkin (Dan) a Margot Robbie (Imelda), která byla mimochodem naprosto neskutečná.

Z epizod bych vypíchla především Mystery Brunette, protože se tam trochu našla i Izzy; Beauty Queen, protože ta byla brilantní od začátku do konce, smála jsem se nahlas; History Buff, protože "Bread Bowl Killer"; Mama Bear, protože Imelda; a Feminist, protože ten snový The Wizard of Oz byl prostě brilantní. Popravdě bych ale nějaké plus našla na každé epizodě, celá řada byla fakt dobrá.

Jediné, co mě na tom seriálu trochu zklamalo, byl ten fantaskní prvek. Myslím, že když jsem to četla v anotaci, čekala jsem něco podobně absurdního jako Man Seeking Woman, ale oproti tomu to bylo velmi umírněné - prakticky taková Crazy Ex-Girlfriend, jen bez zpěvu.

Jak jsem ale psala už v úvodu, líbilo se mi to. Myslím, že mi chyběl seriál o důležitosti ženského přátelství a vzájemné solidarity, a Dollface tu díru zaplnilo skvěle. Doufám, že nakonec bude druhá řada.