_______
“To the mind that is still, the whole universe surrenders.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Lyra (Dafne Keen) a Will (Amir Wilson) mají perfektní chemii a skvěle fungují jako tým, aniž by ztráceli svoje individuální charakteristiky, strachy a cíle, což hrozně ráda vidím. Navíc je naprosto okouzlující vidět partnerství, emoce a přátelství mezi dvěma lidmi, které si nikdo díky jejich věku netroufne sexualizovat - neměla jsem tušení, jak moc to potřebuju. Jejich vztah a víra jeden v druhého mě dojímají a konec série mi zlomil srdce.
Když už jsme u toho lámání srdce, poslední scény Lee Scoresbyho (Lin-Manuel Miranda) a Hester (Cristela Alonzo) jsem obrečela, nebudu lhát. Lee měl tuto sezónu vůbec pár brilantních scén (ta s Marisou ve vězení, wow!) a hrozně se mi líbilo, jak vykreslili fakt, že prostě viděl dítě, o které se jeho rodiče nestarají, a které nese neuvěřitelně těžký úděl, a naprosto nezištně a bezelstně se rozhodl se být tím dospělým, kterého tolik postrádá. Je hrozně vzácné vidět postavu dobrodruha, která nevystupuje agresivně a postrádá tu hrozivou auru nadsamce; která je řízená laskavostí, ne egem, a přesto silná, schopná a dostatečně frajerská. Víc takových mužských postav.
Marisa Coulter (Ruth Wilson) je pravděpodobně mou nejoblíbenější postavou - mám ráda záporáky, u kterých je dobře poznat, co je dovedlo až tam, kde je potkáváme, ale které se nikdo nesnaží omlouvat ani nám vnutit jejich vykoupení. Ruth Wilson vládne emocemi, nutí mě cítit s Marisou, a fakt si užívám každou minutu, kdy je na scéně. Jelikož jsem propadla Masriel, trochu mě mrzelo, že Asriel (James McAvoy) byl jen asi minutu na konci, ale AO3 to jistí (jako vždycky).
Boreal (Ariyon Bakare) mě otravoval už v první řadě, nemohla jsem se dočkat, až se ho konečně zbavíme, a jsem moc ráda, že je pryč. MacPhail (Will Keen) se vybavil přesně tak, jak jsem čekala, trochu mě z ně záblo. Na Johna Parryho (Andrew Scott) jsem si tak nějak nestihla názor, snad jen že jako rodič až nepříjemně připomíná Marisu i Asriela a jeho konec mě mrzel jen kvůli Willovi. Potěšila Phoebe Waller-Bridge (Sayan Kötör) jako jeho daemon.
Čím dál víc mě baví provedení čarodějek v His Dark Materials, Serafina Pekkala (Ruta Gedmintas) je absolutní BAMF a Ruta Skadi (Jade Anouka) rozhodně nezůstává pozadu, perfektní nový přírůstek. Fakt mě zajímá její historie s Asrielem. A na závěr musím vypíchnout Mary Malone (Simone Kirby), u které jsem popravdě nečekala, že se ji zamiluju, ale udělali ji krásně lidskou a živou, ačkoliv mohlo zůstat jen u dějového prostředku, za což jsem jim opravdu vděčná.
Celkově byla druhá řada dokonalá jak dějově, tak vizuálně, a hrozně se těším na třetí.