Snow would have to fall."
 |
| zdroj: imdb.com |
Celkově na tom příběhu nebylo nic zvláštního, byla to víceméně typická překroucená verze pohádky, která se pokouší tvářit feministicky, ale zároveň se postará o to, aby si hlavní hrdinka bez mužských postav ani neprdla. Prakticky jediné, co ji nějakým způsobem odlišovalo od jiných verzí, byla postava zlé královny Clementianny (Julia Roberts), které se navzdory mému původnímu předpokladu nesnažili dát příběh, který by ji omlouval a dělal z ní jinou postavu jako v případě Maleficent, naopak pořádně šlápli na plyn. Julia Roberts byla úžasná a působila, že si to neskutečně užila.
Sněhurka (Lily Collins) sama mi stejně jako Clementianně přišla poněkud otravná a obtěžovala mě tou něžnou, skromnou pózou, která v kontextu filmu a těch bojových scén působila afektovaně a na konci dokonce až děsivě, ale zbytek postav a obsazení ji (naštěstí pro mě) docela zastínil, takže se s tím dalo pracovat. Princ Alcott (Armie Hammer) byl přesně takové himbo, jaké má správný princ být, a nesmírně dobře se na něj koukalo, nemám námitek. (Plus musím zmínit, že mi Armie Hammer otřesně - hlasem i vzhledem - připomínal Matthewa Macfadyena a hodně by mě zklamalo, kdyby si v budoucnosti nestřihl Darcyho, protože co si budem, nějaké to remake je nevyhnutelné.)
Trpaslíci - Grimm (Danny Woodburn), Butcher (Martin Klebba), Wolf (Sebastian Saraceno), Napoleon (Jordan Prentice), Half Pint (Mark Povinelli), Grub (Joe Gnoffo) a Chuckles (Ronald Lee Clark) - byli nejen výborně obsazení, ale zároveň skvěle vymyšlení - všechno od kostýmů (chůdy!), jednotlivých příběhů i závěrečných osudů perfektně fungovalo a ještě i skvěle bavili. Pokud se Mirror Mirror něco příběhově skutečně povedlo, bylo to vzít to typické komické pozadí a pozvednout ho na férový dějový prvek a to mě hodně potěšilo.
Nejsilnější částí filmu ale podle mě rozhodně byly kostýmy a kulisy; oboje bylo nápadité, dechberoucí a pomáhalo vyprávět příběh, což není snadné udělat tak, aby to nepůsobilo překombinovaně, takže klobouček. Nebudu lhát, že mě trochu nemátly ty východní prvky jak ve stavbách, tak v hudbě, ale jméno režiséra (Tarsem Singh) to uspokojivě vysvětlilo. Úvodní animace byla naprosto brilantní a upřímně mě při ní mrzelo, že film není animovaný celý. Jediné, k čemu bych z hlediska výpravy měla námitky, je to závěrečné hudební číslo - jak v televizi, tak v mé kopii filmu hudba naprosto přehlušovala Lily Collins do té míry, že to vypadalo jako špatný lipsync, a fakt to rušilo.
(Když už jsem tu zmiňovala televizi, tak český dabing opět zaperlil. Na překlad názor nemám, zas tak pozorně jsem nesledovala, ale Sněhurce vybrali hlas, který zněl jako malá holčička, a který možná seděl k té skromné, něžné póze, ale absolutně neseděl k dospělé ženě. Silně nedoporučuju.)
Celkově to byla fajn oddechovka, která zaujme hlavně vizuálně, a jedna z těch lepších moderních verzí Sněhurky, ale nepřinesla nic, k čemu bych se nutně potřebovala v budoucnu vracet.