 |
| zdroj: imdb.com |
Už několikrát jsem se zmiňovala, že nejsem žádný znalec komiksů a to rozčilování se nad tím, co dělá Harley mezi Birds of Prey, mě zastihlo jen okrajově, nicméně pokud byl ten pokus o zdrojovou čistotu důvodem, proč tak dlouho trvalo, než se holky daly dohromady a byly spolu asi jen pět minut, nemyslím, že si tím udělali službu. Přiznám se, že jsem čekala něco podobného jako Suicide Squad jen s tím rozdílem, že důraz bude na komplikované ženské postavy vymaňující se stejně jako Harley z toxických vztahů a prostředí, což se nestalo - aneb jak se zklamat vlastními očekáváními.
Harley (Margot Robbie) byla úžasně manická, ale zároveň upřímná a podivně moudrá. Díky tomu jsem jim odpustila i tu vyšinutou časovou osu, protože Harley to prostě nemohla vyprávět jinak. Cassandra Cain (Ella Jay Basco) byla skvělá malá mrška a hodně se mi líbil její vztah s Harley. Montoya (Rosie Perez) mě moc nebavila, k alkoholikům si hledám cestu jen těžko, ale Black Canary (Jurnee Smollett-Bell) byla fajn, byť ten koncept neochotného hrdiny se mi už trošku zajídá. The Huntress (Mary Elizabeth Winstead) byla podivně dějově vykloubená a spravilo se to až ke konci filmu, což byla škoda, protože s Black Canary měly úžasnou chemii a klidně bych koukala na film jen o tom, jak spolu bojují se zločinem a lezou si na nervy.
Roman Sionis (Ewan McGregor) má v mém srdci speciální místo - za prvé je to dokonalý záporák, kterého se nesnažili vykupovat, omlouvat a dokonce ani obhajovat minulými traumaty, a za druhé právě McGregorova přítomnost mě přesvědčila dát tomu nakonec šanci. Musím říct, že jsem si ho nesmírně užila, takové hovado se jen tak nevidí a Ewan McGregor si ho očividně nesmírně užil. Ten queerbaiting s Zsaszem (Chris Messina) si teda mohli odpustit, protože to nepůsobilo chytře a spiklenecky jako v Jojo Rabbit, ale zcela srabácky. Zsasz se mi navíc ani nelíbil, chyběla mu nějaká zábavná vyšinutost - byl prostě jen nechutný. (V Gothamu byla ta postava zajímavější.)
Jako předposlední rozhodně musím vypíchnout výpravu filmu - kulisy, masky a kostýmy byly naprosto brilantní a místo té temnoty, na kterou poslední dobou filmy tlačí, naservírovali často bizarní a psychedelickou grotesknost, která děsí mnohem víc, protože rozkládá všechna pravidla a člověk neví, co čekat. Nevím, jestli víc toužím pro Harleyině nebo Romanově šatníku, a ta rozpolcenost mě tak nějak podivně těší.
Na závěr bych chtěla vypíchnout, jak vzácné je vidět film, kde se žádný z protivníků protagonistky nesnaží znásilnit nebo jinak sexuálně napadnout (až na jedinou výjimku). Je mi jasné, že se budou objevovat argumenty, že to tak proběhlo čistě kvůli tomu queerbaitingu výše a že je to jinak nerealistické (protože průměrný komiksový film je hotové zrcadlo reality), podle mě to ale krásně ilustruje, že není nutné používat sexuální násilí na ženách jako validaci jejich hněvu a motivací, jde to i bez toho a Birds of Prey jsou toho příkladem.
Jen velmi těžko se mi posuzuje, zda moje výhrady vychází z nějakých objektivních problémů nebo jen z toho výše zmíněného nenaplněného očekávání, takže to shrnu takto: bavila jsem se a nakonec jsem ráda, že jsem to viděla, ale fusky mi to neustřelilo.