zdroj: imdb.com |
Naomi Watts hrála ingénue Betty a o poznání méně nevinnou Diane, přičemž se mi líbila jenom jako ta první, ta druhá mi přišla nonstop v hysterii, což přebilo všechny skutečné emoce. Laura Elena Harring byla skvělá jako Rita, femme fatale s amnézií, a vlastně i jako Camilla, protože ta byla v kontrastu s Ritou absolutní kráva a úplně jsem jí to věřila. Justina Therouxe (Adam Kesher) jsem nepoznala a odpuzoval mě, což ale byl asi účel.
Co se týče děje, tam jsem si musela přečíst vysvětlení a až pak mi to začalo zapadat do sebe. Přišlo mi, že je to ten typ mindfucku, kde je primární člověka zmást a až sekundární předložit fungující příběh a já to mám ráda spíš naopak. Nicméně ve světle té snové tématiky dává tento přístup naprostý smysl a dost pravděpodobně to akorát nebyl film pro mě.
Nevím, jestli mě to úplně nalákalo na dalšího Lynche, ale Llorando je pořád super.