 |
| zdroj: imdb.com |
Emma Roberts (Uma) je mi známá jen American Horror Story a dalších Murphyho věcí, které prakticky stojí na hyperbole a přehrávání, takže jsem byla hodně zvědavá na to, jak si povede jinde a byla jsem zklamaná. Přišlo mi, že hraje úplně stejně jako všude předtím a i přes hyperbolickou výpravu to tak nějak rušilo, nevěřila jsem jí jedinou emoci. Awkwafina (Yu) byla jiné kafe, přesvědčila mě jako Yu i její kopie a dokázala je skvěle odlišit, užila jsem si ji.
Eiza González (Amarna) hrála postavu, která měla celkově dvě charakteristiky - byla to zlobivá holka a byla queercodovaná - a tam to začínalo i končilo, což mě hodně mrzelo, protože mi byla docela sympatická. Danielle Macdonald (Chloe) byla doslova jenom do počtu - pokud je v podobném obsazení jedna oplácaná, černá nebo oplácaná černá holka, bude vždycky jen do počtu - ale Chloe pro mě docela ožila, což z toho dělá krásný příklad toho, jak se v šikovných rukou z nic moc role dá dostat maximum.
Pro Millu Jovovich (The Duchess) mám slabost, ale tady moc nevím, co si myslet. Na jednu stranu jsem z ní měla pocit, že si to užila a upřímně to fakt roztočila, věřila jsem jí to, na stranu druhou byl celý ten dějový zvrat natolik stupidní, že to naprosto přehlušilo její práci, což je škoda. Vypadala ale pekelně dobře, vlastně estetika celého filmu od kostýmů po kulisy vypadala, že je stavěná kolem ní, a neměla jsem s tím nejmenší problém.
Markus (Jeremy Irvine) byla patrně nejzbytečnější postava, kterou jsem za poslední dobu potkala. Neměl žádnou povahu, od začátku bylo jasné, že tam něco smrdí, a když se konečně velkolepě odhalilo, nedávalo to celé smysl (včetně toho odhalení), ta motivace prostě nefungovala. Son (Arnaud Valois) měl být ten velký záporák na pozadí, ale všechno, co jsme se o něm dozvěděli, bylo jasné na začátku filmu a sdělené poměrně bez emocí, takže nefungoval ani jako strašák ani jako šedá eminence, což byl spolu s faktem, že měl charisma plastové figuríny ze Sportisima, fakt průser, a úplně podělal finále.
Největším problémem filmu byl ale děj, který by skvěle fungoval jako gotické drama zasazené do minulého století nebo dál, kdy nebyly kamery a superrychlé komunikační spojení úplně všude. Zasadit ho do současnosti nebo vágní budoucnosti, kterou tvůrci zvolili, absolutně nedávalo smysl, protože ani dneska by se v podobném zařízení nedostali ani k tomu zvracení mlíka, aniž by nebyly na kameře, natož tak k tomu zbytku. Podle mě měli možná zvolit něco jako udělali v Reign, což by jim dovolilo hrát si s kostýmy a kulisami, ale děj by stále dával smysl.
Celkově to byl vizuálně neuvěřitelně působivý film s dokonalými kostýmy ("Umin" svatební look mě vrátil do dob, kdy jsem poprvé viděla Bad Romance, a naprosto ho miluju), ale děj nefungoval a Emma Roberts to podle mě neutáhla. Škoda.