Hercules (1997)

"A true hero isn't measured by the size of his strength but by the strength of his heart."

zdroj: imdb.com

IMDb. Někde v průběhu lovu po animácích, na které bych se mohla koukat, jsem usoudila, že jestli byla někdy doba na pro mě méně známé disneyovky, které přežívají především v reakčních gifech a meme, je to teď. Začala jsem látkou, se kterou jsem prakticky neměla jiný kontakt než v učebnicích a patentovaně devadesátkových seriálech a o které jsem věděla jedině to, že Megara má super vizuál.

Není důvod napínat, Hercules je disneyovka ve stylu těch starších princeznovských, kde hrdina zachrání den, dostane princeznu nebo jinou žádanou ženu a záporák prohraje, nic míň a nic víc. Hercules (Tate Donovan / Josh Keaton / Roger Bart) je ten prapůvodní himbo, Megara (Susan Egan) měla neskutečně sexy dabing a super historii, ale tak nějak se utopila v té klišoidní zápletce prakticky o lásce na první pohled. Nemůžu to filmu vyčítat, věděla jsem dopředu, že to tak bude, ale ráda bych.

Hades (James Woods) mě skutečně bavil, výborný vizuál, výborný dabing. Philoctetes (Danny DeVito) mě prakvapivě bavil taky, dali mu super hlášky ("I trained all those would-be heroes. Odysseus, Perseus, Theseus. A lot of 'yeuseus'."), byť si myslím, že to byl z většiny hlavně ten dabing. Múzy - Calliope (Lillias White), Melpomene (Cheryl Freeman), Terpsichore (LaChanze), Thalia (Roz Ryan) a Clio (Vanéese Y. Thomas) - měly jediné písně, které mě fakt bavily. (I Won't Say (I'm in Love) je nejlepší.)

Pro dospělého člověka je na celém tom filmu rozhodně nejvtipnější, jak docela drsný mýtus o Héraklovi pěkně cenzurovali a udělali z něj takovou hezkou pohádku, nicméně docela jsem se bavila i tak. Nutně vidět jsem to nepotřebovala - nemám pocit, že jsem narazila na poklad ani si zvlášť významně doplnila vzdělání - ale rozhodně to není nejhorší animák, který jsem kdy viděla.