Monster Family (2017)

"Scary people are lonely because nobody wants to be around them." - "Which fortune cookie did you read that in?"

zdroj: imdb.com

IMDb. Uf. Monster Family mi nabídl Netflix a jelikož je tam překvapivě docela málo animáků, které jsem ještě neviděla (Disney skutečně vlastní snad skoro všechno), a protože to bylo prezentováno jako německý film a já byla zvědavá, pustila jsem si to. Anglické obsazení bylo fakt dobré, takže jsem zhřešila (i když u animáků takový hřích není) a pustila si to v angličtině. Přišlo mi celkem normální, že slova jdou hercům poměrně divně do pusy, ale teď jsem zjistila, že originál je anglicky a jsem upřímně zmatená, co se tam sakra stalo.

Ostatně to jsem z celého filmu. Moc jsem nerozuměla, proč to Němci mermomocí cpali do amerických reálií (ačkoliv patentovaný německý humor, reprezentovaný hlavně střevními problémy otce rodiny, zůstal), ale nebyli schopní přijít s nikým jiným než zcela východní Babou Yagou. (Dle celkové komplexnosti a sofistikovanosti scénáře pochybuju, že to byla promyšlená narážka na Drakulův východní původ.) Jak reálie, tak Emminy pohyby v honičce po střechách byly 100% vykradené z BloodRayne (byť si nejsem jistá z kterého dílu, jsou to roky, co jsem tu hru hrála).

Když opomineme rozhárané reálie a nesladěnost zvuku s obrazem, pořád ještě zůstává otázka toho překvapivě stupidního děje. Mám ráda dobré klišé - řídím se zásadou, že v roce 2020 a ve světě, kde se dá všechno během vteřiny sdílet, je vymyslet něco vyloženě originálního prakticky nemožné. I provařená látka se ale dá zpracovat zajímavě a s emocionálním nábojem, což bohužel nebyl případ tohoto filmu. Celé to působilo jako seskládané ze skečů, které dohromady tvořily docela vachrlatý celek, takže gradace prakticky nefungovala. Fakt, že se až někdy v polovině vytasili s Drakulovým plánem zničit celou planetu (?) taky nepomohl, a vzhledem k jeho kostýmu a prezentaci mám celkově podezření, že to celé byla spíš špatná fanfikce k Úžasňákovým než plnohodnotný příběh.

Jediné plus bylo obsazení: Emily Watson (Emma) miluju, protože skutečně umí vyjádřit hlasem i ty nejjemnější emoce, které spousta herců bez pomoci mimiky nezvládne. Udělala, co mohla, ale její výkon kontrastoval s kvalitou filmu tak brutálně, že působil jako z jiného světa, a většinu času jsem litovala, že jsem si radši nepustila Corpse Bride. Jessica Brown Findlay (Fay) byla naprosto přesvědčivý puberťák, ale měla stejný problém jako Emily Watson. (Nebudu ale lhát, že mě nepotěšilo znovu je "vidět" jako matku a dceru.)

Catherine Tate (Baba Yaga) si to fakt dala a Jason Isaacs (Drakula) též; je velká škoda, že jsem dostala Jasona Isaacse jako Drakulu zrovna v takové slátanině, kde byl spíš stylizovaný do komiksového záporáka než do čehokoliv jiného. (Byť se přiznám, že "Drinking the blood of humans is such a messy affair and considered quite common these days. Not to mention the matter of disposing of the leftovers.", "immortal plasma-dependent fiend" a ta kouzelná pilulka zahánějící upíří hlad spolu s Jasonem Isaacsem zní jako něco, na co bych hodně ráda koukala. Chopte se ho, Netflixové.) Cheyenne (Celia Imrie) mi přišla úplně zbytečná, ale to byl koneckonců celý film.

Celkově to bylo brutální zklamání, ale můžu si za to sama, už jen trailer trochu působil jako levná napodobenina Hotel Transylvania a od člověka, co napsal Berlin, Berlin (ten letitý německý seriál pro teenagery, kde jsme se všichni dívali, jak si to Lolle na habsburský způsob rozdává se Svenem). Možná bych si měla začít dopředu zjišťovat, kdo psal scénář.