Edward Scissorhands (1990)

"You know the mansion on top of the mountain? A long time ago, an inventor lived in that mansion. He made many things, I suppose. He also created a man. He gave him insides, a heart, a brain, everything. Well, almost everything. You see, the inventor was very old. He died before he got to finish the man he invented, so the man was left by himself... incomplete and all alone.
His name was Edward."

zdroj: imdb.com

IMDb. Edward Scissorhands je jeden z těch filmů, u kterých mě zvlášť mate, že tady na něj nemám recenzi, protože jsem si celkem jistá, že jsem se na to naposledy dívala spolu s Corpse Bride (smrtící kombinace, nedoporučuju) v době, kdy jsem tento blog už dávno měla. Jak jsem ale psala u některé z recenzí dříve, nechápu svůj vlastní systém, hodlám ho ale napravit a jsem ochotná na to obětovat tolik sentimentálních nekritických recenzí, kolik bude třeba.

Edward Scissorhands není nic jiného než další verze Krásky a zvířete, jen bez toho únosu, omezování osobní svobody a se smutně realistickým koncem. Nebudu lhát, při dřívějších sledováních pro mě byla tou hlavní linkou ústřední love story a ta je stále tklivě romantická, ale teď mě mnohem víc zaujala ta studie malé komunity, který si z Edwarda napřed udělá atrakci (a fetiš), při první příležitosti se k němu otočí zády (značně živená náboženským fanatismem a zahořklým jazykem, který ovládá šeptandu) a nakonec se natolik nechá ovládnout davovou hysterií, že by o Vánocích (o které se "hluboce věřící" Američané stále tolik perou, ačkoliv jim je nikdo nebere) i lynčovali, kdyby k tomu dostali příležitost. Jestli vás z toho trochu zebe, myslíme na to stejné.

Johnny Depp (Edward) podle mě nikdy nepřekonal, co se mu povedlo s Edwardem - ten film prakticky stojí a běží na jeho smutných očích a opatrných, rozpačitých úsměvech, aniž by se pod vším tím make-upem ztratil a mluvil by za něj jeho kostým, což cením. Winona Ryder (Kim) otřesně přehrávala, ale jelikož dal scénář jasně najevo, co si myslí o dospívajících dívkách ("You don't know about the wonderful world of teenage girls. They reach a certain age... They develop these gland things, their bodies swell up... They go crazy."), myslím si, že to byla spíš volba režiséra než její.

Hodně mě zaujaly Dianne Wiest (Peg), nádherná emotivní mimika, a Kathy Baker (Joyce), díky jejímu výkonu mi Joyce navzdory jejímu chování bylo líto. Potěšila Conchata Ferrell (Helen) - RIP - a musím vypíchnout Dicka Anthonyho Williamse (policista Allen), protože ta jeho postava mi přišla jako jediná příčetná.

Je to burtonovka, takže kulisy jsou jako obvykle dokonale dotažené - od ponurého, napůl rozpadlého a ve flashbacích lehce steampunkového starého domu, ve kterém je Edward pohřbený zaživa, přes psychedelicky barevné prostředí v sousedstí až po ty rozlehlé, ploché pláně a nezaplněné prostory města, do kterých děj občas uhne. Kostýmy (opět Colleen Atwood) plně odpovídají kulisám a skvěle je dotvářejí, stejně tak hudba Dannyho Elfmana - Ice Dance je podle mě jedna z nejkrásnějších filmových melodií vůbec, nikdy pro mě nepřestane být magická a nikdy při ní asi nepřestanu mít husí kůži.

Ještě se mi nestalo, že bych se na Edward Scissorhands dívala a nebrečela, nestydím se za to a ani neočekávám, že to bude lepší - to téma potřeby akceptace a izolovanosti ve společnosti je prostě příliš univerzální. Film má jeden z těch konců, u kterých je lepší dál se nad tím nezamýšlet, protože implikace závěrečných scén jsou horší než scény samotné a já se nechci bát podívat se na to znovu.

Zkrátka a dobře, Edward Scissorhands je pro mě naprostá klasika, třetí nejlepší z Burtonovy zlaté éry, a rozhodně stojí za to se k němu vracet.