2. listopadu 2020

The Witches (1990)

"A stupid witch who answers back must burn until her bones are black!
A foolish witch without a brain must sizzle into fiery flame!
A witch who dares to say I'm wrong will not be with us very long!"

zdroj: imdb.com
IMDb. The Witches je jeden z těch filmů, který je snad na každém anglickém/americkém seznamu filmů, které daného jedince jako dítě traumatizovaly, a je to zároveň první, který traumatizoval i mě (většinu ostatních na podobných seznamech buď vůbec neznám nebo jsem je viděla až v dospělosti). Jsem si docela jistá, že mi bylo míň než jedenáct, když jsem to poprvé viděla, a ty scény s obrazem a kočárkem mě fakt dostaly. Až dosud jsem neměla chuť podívat se na to znovu, ale jelikož jsem narazila na remake, rozhodla jsem se to změnit.

To nejdůležitější jako první: scény s obrazem jsou pořád extrémně děsivé, nečekala jsem tak silnou reakci a fakt mi z nich bylo úzko. Příběh jako takový je typický Roald Dahl, o jehož autorství (tedy autorství knižní předlohy) jsem neměla potuchy, ale zpětně to vysvětluje téměř všechno. Přiznám se, že děj pro mě měl trochu nedotažeností, například mi docela chyběla babiččina historie s Grand High Witch, jakýkoliv důvod pro fakt, že skákali ze země do země, a změna světonázoru slečny Irvine byla vyloženě deus ex machina, na druhou stranu chápu, že to (asi?) bylo zamýšlené jako film pro děti a jako takové to chtěli udělat co nejjednodušší.

Vizuálně ten film zklamal snad jen v lazeru Grand High Witch, jinak se chytře opírali především o masky a loutky Jima Hensona, díky čemuž film působí pořád poměrně sugestivně a groteskně tím správným způsobem. Jediné, co je časem hodně úsměvné, jsou chvíle, kdy živá myš přechází v mechanickou, ale nijak zvlášť mi to zážitek nekazilo, jelikož je to něco, s čím je u třicet let starého filmu potřeba počítat.

Anjelica Huston (Grand High Witch) předvedla naprosto neskutečný výkon. Od toho přízvuku a mimiky v lidské formě po ten dokonalý hlasový projev a gestiku v komplikované masce byla konsistentně zcela dokonalá a nešlo mi z ní spustit zrak. Myslím si, že nemohli vybrat nikoho lepšího než ji, protože byť v její generaci existuje spousta dalších talentovaných hereček, byla to její prezence, majestátnost a neskutečný sex-appeal, co mi tu roli prodalo. (Jediné, co bych vytkla, byla ta vágně orgasmická mimika a gestika při lákání Bruna na podium - nevím, jestli to byla volba její nebo nebo volba režiséra, ale byla jsem z toho značně na rozpacích.)

Mai Zetterling (Helga Eveshim) a Jasen Fisher (Luke Eveshim) mě nijak zvlášť nezaujali jednoduše protože byli o dost méně zajímaví než čarodějnice, ale Luke mě začal bavit ve chvíli, kdy ho proměnili v myš, takže to je rozhodně plus. Rowan Atkinson (Stringer) mě v normální roli skutečně potěšil. Z dalších herců bych vypíchla Anne Lambton (Pamela) a Jane Horrocks (slečna Irvine), obě byly úžasně manické.

The Witches je jeden z mála filmů, který si ten status kultu podle mě zaslouží, protože na mě funguje i v dospělosti a to tak dokonale, že jsem ho nejspíš viděla naposledy. Teď jsem fakt hodně (skepticky) zvědavá na remake.