_______
“There aren't infinite versions of our grandfather, Morty. He's an infinite smear of one shitty old man. And he's attached to us infinitely through his weakness and our forgiveness.
This is why we're with him.
This is why we're alive.”
zdroj: behance.net |
Rick and Morty rozhodně není jeden z těch seriálů, kde by člověk čekal výrazný vývoj postav a posun jejich vztahů a byť už mě dřív několikrát příjemně překvapili, v této řadě jsem nic zásadního nepozorovala; naopak mi dokonce přišlo, že stavěli na těch psychotických epizodkách plných černého a lehce nevkusného humoru, které seriál proslavily, a sedlo mi to přesně do nálady. Než zabřednu do jednotlivých epizod, ráda bych vypíchla, jak jejich názvy čím dál míň připomínají angličtinu a čím dál víc příznaky mozkové příhody; už teď je to nevyslovitelné a dávám jim tak dvě řady, než to bude i nečitelné. Miluju to.
Mort Dinner Rick Andre měl naprosto fantastického Mr. Nimbus (Dan Harmon) a s tím spojenou linku s Beth (Sarah Chalke) a Jerrym (Chris Parnell), nicméně s Hoovym mě zasáhli přímo do srdce; Mortyplicity byla fantastická magořina bez pointy se skvělou scénou po titulkách; A Rickconvenient Mort měl skvělou Rick (Justin Roiland) / Summer (Spencer Grammer) zápletku, Morty (Justin Roiland) nic moc; Rickdependence Spray byla přesně ta prasárna, kterou Rick and Morty proslul a občas mi přišlo, že se směju proti své vůli; a Amortycan Grickfitti pro mě byl upřímně docela zapomenutelný.
Rick & Morty's Thanksploitation Spectacular chybělo jen dát té "enemies to lovers" zápletce šťastný konec jako v "masážním salonu"; Gotron Jerrysis Rickvangelion mělo skvělou Summer (“We get the family we get, not the one we want.”) a správně černý konec; Rickternal Friendshine of the Spotless Mort mělo Birdperson (Dan Harmon), takže to nemohla být špatná epizoda (jen si nepamatuju, jestli to dítě existuje nebo je to Rickova lež, a doufám v pokračování); Forgetting Sarick Mortshall by ve vážně myšleném seriálu mohl být horor (a možná je i tak), ale zvratem s vránami mě překvapili; a Rickmurai Jack si na začátku skvěle hrálo s animací, mělo konečně zase Citadelu (“Morty, the idea was to get back to simple adventures. The Citadel runs on canon.”) a mělo záporáka, který vlastně nebyl záporák, co víc si přát? Brilantní epizoda a skvělé finále.
Upřímně doufám, že se šestá řada trochu víc opře do canonu - to finále mě neskutečně navnadilo - ale obecně jsem hlavně ráda, že bude. Těším se na ni i na opáčko páté.