_______
“I'm like a haunted house. I look charming on the outside, but the more I let other people in, the more they'll see what I'm really like. And it'll be too much because I'm freakin' haunted.”
 |
| zdroj: mobinuke.com |
Tímto vzrušujícím, s Tuca & Bertie nesouvisejícím úvodem jsem chtěla říct, že byť jsem si udělala poznámky a sledování mě bavilo, nemám žádnou energii být rozhořčená, vzrušená nebo extatická a tohle bude další z těch sterilnějších recenzí, kterými tenhle blog plním poslední dobou. Ale už konečně k tématu; druhá řada na první nasedla krásně a hlavní zápletky plynule vycházely z minulých rozuzlení, čehož si cením, nemám ráda, když autoři vlastním příběhem nevěří natolik, že je musí "vyšperkovat" a mimoděk tím utlučou to, do čeho už publikum emocionálně investovalo a díky čemu se vrátilo k pokračování.
Tuca (Tiffany Haddish) a randění byla ta jedná logická cesta pro její postavu, ale hodně mě překvapili, kam to dospělo. Bertie (Ali Wong) celkem logicky zpracovávala svoje trauma z minulosti a šli na to optikou hojení a co od něj očekáváme, což je podle mě hodně aktuální téma, a potěšili mě tím, že ke krizi mezi ní a Specklem (Steven Yeun) už se nevraceli, přišlo mi to uzavřené a jsem ráda, že jsem nebyla jediná, kdo si to myslí. Vrátili se ale k Peteovi (Reggie Watts), a kromě poměrně podařeného komentáře na "cancel culture" se vrátili k Bertiiným BDSM sklonům, které prve tak nějak zapadly, ale poradili si s nimi tím nejlepším možným způsobem. Jediné, co mi trochu nesedělo, byla Bertiina pekařská kariéra, po tom haló ve finále první řady to skoro vypadlo, jak kdyby moc nevěděli, co s tím, ale nakonec i z toho byla podařená epizoda.
Bird Mechanics mělo sokolí mechaničku (Lily Gladstone), u které upřímně doufám, že se ještě vrátí; Planteau mělo krásný prostor pro Specklea, trochu míň mě bavila Bertiina úzkost - rozumím, že se nedá vypnout, je mi to až bolestivě známé, ale právě protože je to tak konstantní, už to epizodu neudrží, část s loupeží ale byla výborná; Kyle konečně dořešil to pečení a celkově jsem se výborně bavila; Nighttime Friend mělo krásně sentimentální noční animaci a zpětně nenávidím Karu (Sasheer Zamata) za to, jak sympatická mi byla; a Vibe Check přinesl první varovné signály, které byly zvlášť v kontrastu s tím tak nějak realisticky krásným vztahem, který mají Bertie a Speckle a který tady byl zvlášť vidět.
The Moss byla krásná alegorie na realitní bublinu a Speckle měl opět krásný prostor; Sleepovers mělo fantastické skeče Speckleho s medvědem, plus je na té epizodě krásně vidět, že přátelsky Bertie s Tucou je jádrem seriálu a když nefunguje, divák to výrazně pocítí; Corpse Week bylo postavené na kontrastu výchovy obou protagonistek a bylo super, jak ukázali negativa situací, ve kterých lidé leckdy na první pohled vidí hlavně klady; The Dance mělo Speckleho a hotdogy, všechno ostatní se hrozně špatně sledovalo, ne kvůli provedení, ale díky sugestivnosti a těžkosti tématu; a v The Flood mě hlavně bolelo srdce pro Tucu a Speckleho, ale stejně jako finále první řady tu působilo vlastně krásně nadějně.
Z nových hlasů potěšili Pamela Adlon (Dr. Joanne), Max Greenfield (Thomas) a Whoopi Goldberg (vypravěč). Nebudu si tady hrát, že jsem je poznala po hlase, ale dělá mi radost vědět, že pracují na něčem, co si užívám. Třetí řada je potvrzená a já se upřímně dost těším.