_______
“I'm like a haunted house. I look charming on the outside, but the more I let other people in, the more they'll see what I'm really like. And it'll be too much because I'm freakin' haunted.”
Poslední dobou nevím, co mi trvá déle, jestli se odhodlat něco si pustit nebo na to potom napsat recenzi. Několikrát mě napadlo, že se na tenhle blog prostě vykašlu, ale už dlouhodobě si všímám, že když o něčem něco napíšu (ideálně přesně takhle elokventně), pěkně si na to srovnám názor a často zpětně docením/uvědomím si věci, které ke mně prve nedošly, a toho se mi nechce vzdávat, plus jsem si docela jistá, že to celé souvistí s tou kreativní blokádou, která trvá už téměř rok, a nechci dělat unáhledná rozhodnutí, kterých budu litovat. Takže tu svou kuličku tlačím dál.
Tímto vzrušujícím, s Tuca & Bertie nesouvisejícím úvodem jsem chtěla říct, že byť jsem si udělala poznámky a sledování mě bavilo, nemám žádnou energii být rozhořčená, vzrušená nebo extatická a tohle bude další z těch sterilnějších recenzí, kterými tenhle blog plním poslední dobou. Ale už konečně k tématu; druhá řada na první nasedla krásně a hlavní zápletky plynule vycházely z minulých rozuzlení, čehož si cením, nemám ráda, když autoři vlastním příběhem nevěří natolik, že je musí "vyšperkovat" a mimoděk tím utlučou to, do čeho už publikum emocionálně investovalo a díky čemu se vrátilo k pokračování.
Tuca (Tiffany Haddish) a randění byla ta jedná logická cesta pro její postavu, ale hodně mě překvapili, kam to dospělo. Bertie (Ali Wong) celkem logicky zpracovávala svoje trauma z minulosti a šli na to optikou hojení a co od něj očekáváme, což je podle mě hodně aktuální téma, a potěšili mě tím, že ke krizi mezi ní a Specklem (Steven Yeun) už se nevraceli, přišlo mi to uzavřené a jsem ráda, že jsem nebyla jediná, kdo si to myslí. Vrátili se ale k Peteovi (Reggie Watts), a kromě poměrně podařeného komentáře na "cancel culture" se vrátili k Bertiiným BDSM sklonům, které prve tak nějak zapadly, ale poradili si s nimi tím nejlepším možným způsobem. Jediné, co mi trochu nesedělo, byla Bertiina pekařská kariéra, po tom haló ve finále první řady to skoro vypadlo, jak kdyby moc nevěděli, co s tím, ale nakonec i z toho byla podařená epizoda.
Bird Mechanics mělo sokolí mechaničku (Lily Gladstone), u které upřímně doufám, že se ještě vrátí; Planteau mělo krásný prostor pro Specklea, trochu míň mě bavila Bertiina úzkost - rozumím, že se nedá vypnout, je mi to až bolestivě známé, ale právě protože je to tak konstantní, už to epizodu neudrží, část s loupeží ale byla výborná; Kyle konečně dořešil to pečení a celkově jsem se výborně bavila; Nighttime Friend mělo krásně sentimentální noční animaci a zpětně nenávidím Karu (Sasheer Zamata) za to, jak sympatická mi byla; a Vibe Check přinesl první varovné signály, které byly zvlášť v kontrastu s tím tak nějak realisticky krásným vztahem, který mají Bertie a Speckle a který tady byl zvlášť vidět.
The Moss byla krásná alegorie na realitní bublinu a Speckle měl opět krásný prostor; Sleepovers mělo fantastické skeče Speckleho s medvědem, plus je na té epizodě krásně vidět, že přátelsky Bertie s Tucou je jádrem seriálu a když nefunguje, divák to výrazně pocítí; Corpse Week bylo postavené na kontrastu výchovy obou protagonistek a bylo super, jak ukázali negativa situací, ve kterých lidé leckdy na první pohled vidí hlavně klady; The Dance mělo Speckleho a hotdogy, všechno ostatní se hrozně špatně sledovalo, ne kvůli provedení, ale díky sugestivnosti a těžkosti tématu; a v The Flood mě hlavně bolelo srdce pro Tucu a Speckleho, ale stejně jako finále první řady tu působilo vlastně krásně nadějně.
Z nových hlasů potěšili Pamela Adlon (Dr. Joanne), Max Greenfield (Thomas) a Whoopi Goldberg (vypravěč). Nebudu si tady hrát, že jsem je poznala po hlase, ale dělá mi radost vědět, že pracují na něčem, co si užívám. Třetí řada je potvrzená a já se upřímně dost těším.
Tímto vzrušujícím, s Tuca & Bertie nesouvisejícím úvodem jsem chtěla říct, že byť jsem si udělala poznámky a sledování mě bavilo, nemám žádnou energii být rozhořčená, vzrušená nebo extatická a tohle bude další z těch sterilnějších recenzí, kterými tenhle blog plním poslední dobou. Ale už konečně k tématu; druhá řada na první nasedla krásně a hlavní zápletky plynule vycházely z minulých rozuzlení, čehož si cením, nemám ráda, když autoři vlastním příběhem nevěří natolik, že je musí "vyšperkovat" a mimoděk tím utlučou to, do čeho už publikum emocionálně investovalo a díky čemu se vrátilo k pokračování.
Tuca (Tiffany Haddish) a randění byla ta jedná logická cesta pro její postavu, ale hodně mě překvapili, kam to dospělo. Bertie (Ali Wong) celkem logicky zpracovávala svoje trauma z minulosti a šli na to optikou hojení a co od něj očekáváme, což je podle mě hodně aktuální téma, a potěšili mě tím, že ke krizi mezi ní a Specklem (Steven Yeun) už se nevraceli, přišlo mi to uzavřené a jsem ráda, že jsem nebyla jediná, kdo si to myslí. Vrátili se ale k Peteovi (Reggie Watts), a kromě poměrně podařeného komentáře na "cancel culture" se vrátili k Bertiiným BDSM sklonům, které prve tak nějak zapadly, ale poradili si s nimi tím nejlepším možným způsobem. Jediné, co mi trochu nesedělo, byla Bertiina pekařská kariéra, po tom haló ve finále první řady to skoro vypadlo, jak kdyby moc nevěděli, co s tím, ale nakonec i z toho byla podařená epizoda.
Bird Mechanics mělo sokolí mechaničku (Lily Gladstone), u které upřímně doufám, že se ještě vrátí; Planteau mělo krásný prostor pro Specklea, trochu míň mě bavila Bertiina úzkost - rozumím, že se nedá vypnout, je mi to až bolestivě známé, ale právě protože je to tak konstantní, už to epizodu neudrží, část s loupeží ale byla výborná; Kyle konečně dořešil to pečení a celkově jsem se výborně bavila; Nighttime Friend mělo krásně sentimentální noční animaci a zpětně nenávidím Karu (Sasheer Zamata) za to, jak sympatická mi byla; a Vibe Check přinesl první varovné signály, které byly zvlášť v kontrastu s tím tak nějak realisticky krásným vztahem, který mají Bertie a Speckle a který tady byl zvlášť vidět.
The Moss byla krásná alegorie na realitní bublinu a Speckle měl opět krásný prostor; Sleepovers mělo fantastické skeče Speckleho s medvědem, plus je na té epizodě krásně vidět, že přátelsky Bertie s Tucou je jádrem seriálu a když nefunguje, divák to výrazně pocítí; Corpse Week bylo postavené na kontrastu výchovy obou protagonistek a bylo super, jak ukázali negativa situací, ve kterých lidé leckdy na první pohled vidí hlavně klady; The Dance mělo Speckleho a hotdogy, všechno ostatní se hrozně špatně sledovalo, ne kvůli provedení, ale díky sugestivnosti a těžkosti tématu; a v The Flood mě hlavně bolelo srdce pro Tucu a Speckleho, ale stejně jako finále první řady tu působilo vlastně krásně nadějně.
Z nových hlasů potěšili Pamela Adlon (Dr. Joanne), Max Greenfield (Thomas) a Whoopi Goldberg (vypravěč). Nebudu si tady hrát, že jsem je poznala po hlase, ale dělá mi radost vědět, že pracují na něčem, co si užívám. Třetí řada je potvrzená a já se upřímně dost těším.
