The Goes Wrong Show: Series 2

| Series 1 | Series 2 |
_______

“Welcome back to Play of the Week, where each week a new play is performed live in front of the studio audience and broacast to the nation. The actors are prepared, the stage is set.
Please enjoy.”


2.00 The Nativity - 2.01 Summer Once Again - 2.02 The Most Lamentable... - 2.03 There Is No Escape - 2.04-05 The Cornley Drama Festival

zdroj: imdb.com

Přiznám se, že druhá řada The Goes Wrong Show mě zastihla poměrně nepřipravenou, ale protože ta první byla jedno z mála světlých míst tohoto roku, hned jsem se do ní pustila, což se ukázalo jako velká chyba. První nasledování mě zanechalo zklamanou, ale nechtěla jsem tomu věřit - většinu času se necítím moc dobře, věci dělám na autopilota a celkem logicky pro mě pak nefungují - a zopakovala jsem si to ve chvíli, kdy jsem na to měla skutečně chuť, a tentokrát byl můj zážitek stokrát lepší.

Celková atmosféra v ansáblu se trochu proměnila, "directeur" Chris Bean (Henry Shields) měl na můj vkus až příliš málo hysteráků; Robert Grove (Henry Lewis) mi začíná víc lézt na nervy než aby mě bavil, jeho otravnost prostě nevyplní ten prostor, který jí dávají; "medically fascinating" Dennis (Jonathan Sayer) je na tom se svým zapomínám dost podobně, ale neleze mi na nervy zdaleka tolik a pořád ještě přichází na způsob, jak to posunout dál; Max (Dave Hearn) je pořád "happy to be here" a to se neokouká; Jonathana (Greg Tannahill) jsem si doteď pořádně nevšimla a rekviziťák Trevor (Chris Leask) byl tuhle řadu (ne úplně) skrytý poklad.

Co se týče žen, tam jsme nějakou hlubší charakterizaci jenom u Vanessy (Bryony Corrigan), kde pořádně šlápli do její neschopnosti improvizovat; Sandra (Charlie Russell) si jede pořád svou přehnaně sexualizovanou pózu a Annie (Nancy Zamit) tu nervózní, což je škoda, protože ta by mě fakt zajímala nejvíc. Potěšil návrat Robertovy neteře Lucy (Ellie Morris) z Peter Pan / A Christmas Carol Goes Wrong, ale upřímně bych si přála, aby jejích charakterizace spočívala v něčem jiném než jen v tom, že jí Robert neustále dýchá na krk (hlavně protože fakt nepotřebujeme víc prostoru pro Roberta).

The Nativity má fantastickou práci se setem a jeden z nejlepších meltdownů Chrise Beana; Summer Once Again navázalo na The Nativity docela překvapivě a bylo to jako sledovat fantastickou dopravní nehodu; The Most Lamentable... byl příklad Robertovy otravnosti, která už nebyla moc vtipná, ale zbytek hry mě bavil neskutečně; a There Is No Escape byl nápad, který jsem z nějakého důvodu vůbec nečekala, ale fungoval skvěle (plus měl výše zmíněný návrat Lucy).

Z The Cornley Drama Festival jsem byla při prvním shlédnutí nejrozpačitější, koncept jako takový mě nenadchnul, ale musím jim přiznat, že to udělali chytře. První část měla poměrně otravnou přednášku Roberta, kterou ale odčinili tím, jak byly jeho stupidní triky pak zakomponovány do dalších skečů. Většina z nich mě ani na podruhé moc nechytila, nicméně "La nuit de la chenille" byla přesně ta kravina, pro které tenhle seriál miluju. Druhou část prakticky udělali Annie a Trevor, jeho vstupy víceméně na pozadí byly naprosto fantastické; fraška "An Upstanding Member in a Tight Spot in a Back Office" na mě nefungovala jak měla, čistě protože dělat frašku z frašky prostě není tak vtipné jako když se pomalu (nebo rychle) bortí "velké" dramatické dílo; a úplný závěr byl prakticky opakovaný vtip první řady, jen ve větším měřítku s příliš dlouhou stopáží.

Pořád si myslím, že první řada byla trochu lepší, ale rozhodně to pořád stojí za to.