_______
“Traditionally, piracy is a culture of abuse... Floggings, keelhaulings. And my thought is, ‘Why?’
And also, what if it weren't like that?”
 |
| zdroj: imdb.com |
Pak ale přišlo The Best Revenge Is Dressing Well a všechno se změnilo. Nejen, že to byla naprosto dokonalá epizoda sama o sobě, ale závěrečná scéna probudila to shippovací monstrum ve mně a co je hlavní, ukázala, že tohle nebude typická queerbaiting "bromance", naopak. Ve stylu Black Sails do toho šli na plné koule a co víc, nebyla to jedna z těch romancí, která byla očividně původně míněná pro heterosexuální pár a pak někdo změnil pohlaví jedné z postav a jejich sexualitu, aby nabral LGBT body. Tohle byla od začátku pirátská love story a po dlouhé době jedna z takových, kterou jsem si upřímně prožila.
O skutečném Stedeovi Bonnetovi (Rhys Darby) jsem úplně náhodou něco četla chvíli před načnutím seriálu a jeho životní příběl mi přišel jako dobrý startovní bod pro komedii, ale ukázalo se, že se vtipy na jeho adresu začaly rychle opakovat. O Blackbeardovi (Taika Waititi) jsem oproti tomu věděla dávno a z více stran a docela mě zajímalo, jak takhle brutální a nesympatickou historickou postavu pojmou komediálně. Udělali to nepřekvapivě samozřejmě tak, že ho nechali umýt si nad většinou zvěrstev ruce a zbytek zařídil černý humor, ale jelikož to nebylo Black Sails, je to vlastně jedno. Blackbeardova image mi navíc po celou dobu aktivně připomínala, že jsem bohužel hetero, takže jsem si ji logicky nesmírně užívala. (Byť ani já bych nechtěla být u toho, jak se z té kůže v tropech svlíká.) Cokoliv mi ale u Stedea chybělo v začátku bohatě dohnal ve svém přístupu k Edovi a posádce celkově, nádherně se jako postava rozvinul a upřímně jsem si ho docela zamilovala.
Moje druhá nejoblíbenější postava po Stedeovi/Edovi byl rozhodně Lucius (Nathan Foad), ze začátku působil trochu jako ten hláškující gay kamarád, ale měl pár fantastických momentů a nedokážu ho nemilovat. O druhé místo se dělí s Jimem (Vico Ortiz), jež se tam vyšplhal nejen osobností, ale hlavně zápletkou. Jak scény s babičkou (Selenis Leyva), tak se Spanish Jackie (Leslie Jones) byly brilantní a jen málo věcí mi v seriálu udělalo takovou radost jako příměří právě těchto dvou. Romance Jima s Oluwandem (Samson Kayo) byla cítit na míle daleko prakticky od začátku, krásně vyvrcholila (that's what she said) a na konci mě za ně bolelo srdce, protože narozdíl od Stedea a Eda si to oddělení nezpůsobili sami.
Kromě Izzyho se dal za antagonistu považovat Chauncey Badminton (Rory Kinnear), který mstí smrt svého dvojčete, Nigela, jež Stedea šikanoval, když byli chlapci. Jeho linka byla víceméně hlavně katalyzátor pro vyvrcholení a konec se vrátil na začátek, ale Rory Kinnear byl zatím přesvědčivý ve všem, v čem jsem ho viděla, a tohle nebyla výjimka. Hodně mě potěšili s Mary Bonnet (Claudia O'Doherty), v pár scénách ji zvládli vystavět tak, že měl divák pocit, že ji zná, a ten obrat jejího vztahu se Stedeem byl super.
Výše zmiňovaná Spanish Jackie a hlavně Leslie Jones byla brilantní, ale to už myslím vyplynulo z kontextu; Fred Armisen (Geraldo) rovněž potěšil; Willa Arnetta (Calico Jack) jsem popravdě nepoznala, až se za sebe stydím (byť mi na mou obranu Calico Jack byl hodně povědomý); Kristen Schaal (Antoinette) nejde nikdy nemilovat; a Kristen Johnston (vdova Higgins) měla sice asi jen tři scény, ale všechny se daly vyvážit zlatem.
Celkově jsem byla upřímně překvapená, jak se to po tom neslavném začátku otočilo a že jsem si to nakonec fakt užila. Upřímně doufám, že bude druhá řada.