_______
“Life is like a bank account. You cannot write a check without first making a deposit.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Výše zmiňovaná Agnes van Rhijn byla všechno, co jsem si pro postavu Christine Baranski přála, a ty kostýmy jí neskutečně slušely. Upřímně doufám, že se časem dozvíme víc z její minulosti, i kdyby jen proto, aby měla ještě víc prostoru. Její sestra Ada (Cynthia Nixon) byla příjemné překvapení; začala trochu prostoduše, ale ukázalo se, že má za ušima, což je samo o sobě poměrně klišé, ale z nějakého důvodu jsem čekala, že nechají Cynthii Nixon po těch letech moderních žen hrát komické pozadí. Bavilo mě ale vidět ji v takové roli a vlastně se mi líbil i vztah mezi Agnes a Adou. Jejich neteř Marian (Louisa Jacobson), hlavní hrdinka v tom klasickém slova smyslu, trochu začala jako taková ta kladná naivka ve velkém světě plném úkladů, ale naštěstí ji nechali pěkně rychle se rozkoukat, měla osobnost a dělala vlastní rozhodnutí. Neměla jsem k ní nijak zvlášť blízko, ale nerozčilovala mě, a trochu doufám, že se do druhé řady víc pověnují jejímu vztahu s Agnes.
Se Scottovými mě příjemně překvapili, jsem zvyklá na ten idealizovaný svět historických seriálů, takže jsem nečekala, že by nějak zohledňovali skutečné postavení nebílých v Americe. Peggy (Denée Benton) mě zaujala už v první scéně a upřímně jsem doufala, že není jen mezihra, od které upustí, což se mi splnilo. Její dějová linka by byla super i bez toho utajeného porodu a dítěte daného k adopci, s tím mě na konci trochu zklamali, ale jinak jsem si užívala každou její scénu, hlavně ty v novinách. Její matka Dorothy (Audra McDonald) moc prostoru nedostala, ale Audra McDonald mě baví vždycky, a otec Arthur (John Douglas Thompson) byl jako každý patriarcha na přesdržku a rozčiloval mě, nicméně jsem si jistá, že by si dobře popovídal s Agnes.
Většina zápletky běžela na počinech Russellů, zbohatlíků snažících se povýšit na šlechtu, což je především v režii Berthy (Carrie Coon), která skutečně baží po společenském uznání a neváhá si za ním jít ani na úkor své dcery. Její manžel George (Morgan Spector) svým podnikáním toho šplhání umožňuje, ale sám po něm nijak zvlášť nebaží, jeho motivace je primárně touha udělat Berthu šťastnou. Přiznám se, že ze začátku jsem z jejich vztahu byla nadšená - zvlášť ve chvíli, kdy měl George příležitost být nevěrný a nebyl - mít mezi hlavními postavami šťastný pár s prakticky dospělými dětmi, který se pořád tak intenzivně miluje, je poměrně vzácné. Časem mi ale přišlo, že Bertha není schopná ukázat Georgeovi podporu a jeho problémy ji obtěžují, a že Georgeova touha být dobrý manžel mu často bránila být dobrým otcem, což mi jejich vztah trochu pokazilo.
Z jejich dětí byl hlavní důraz na Gladys (Taissa Farmiga), která byla vlastní matkou využívaná spíš jako prostředek než milovaná jako dcera, a která strávila většinu času stěžováním si a litováním se, nicméně vyčítat jí to nemůžu. Taissa Farmiga mě tady nerozčilovala jako v AHS a jsem upřímně zvědavá, co s Gladys udělá do druhé řady, poslední díl měl záblesk nějakého charakterového vývoje, u kterého bych byla fakt ráda, kdyby se ho drželi. Její bratr Larry (Harry Richardson) prakticky neměl zápletku mimo touhy stát se architektem místo čehokoliv, co jeho otec vlastně dělal, a náznaků něčeho s Marian - míněno nemají chemii, ale scénáristé jim na 90% napíšou nějakou milostnou linku - takže těžko soudit, ale jeho nekonečná ochota kopat za sestru ho udělala sympatickým.
Agnesin syn Oscar (Blake Ritson) byl snad jedinou postavou, která se dala definovat jako záporák, a je škoda, že to museli udělat zrovna jedné z jediných dvou LGBT postav v celém obsazení. Jeho linka s hledáním bohaté dědičky se klidně dala provést i ve chvíli, kdy by byl hetero, sňatkoví podvodníci a zlatokopové existovali vždycky, a takhle je to ještě horší v tom, že dotyčná (v tomto případě Gladys) nemá ani šanci, že se to otočí v její prospěch, vždycky dopadne jako nemilovaný inkubátor, což je prostě smutné. Oscarův milenec John (Claybourne Elder) mi byl sympatický do chvíle, dokud se nezačal míchat do té záležitosti s Gladys, a teď mi můžou políbit prdel oba. Doufám, že Gladys pěkně rychle zmoudří a Russellové s těmi dvěma vyběhnou.
Když už jsme u zlatokopů, Marianin vyvolený Tom Raikes (Thomas Cocquerel) mi byl nesympatický hned od první chvíle a to jsem ani nevěděla, že se ještě vrátí do děje. Jsem docela ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo, a doufám, že jeho jízda končí první řadou, nemyslím, že je tam dál k čemukoliv potřeba, postav je tam i tak až moc. Ze smetánky bych vypíchla Sylvii Chamberlain (Jeanne Tripplehorn), na jejíž postavě fantasticky ilustrovali, jak byla ta pravidla "vyšší společnosti" vždycky bizarní, a Auroru Fane (Kelli O'Hara), která začala podobně nesympaticky jako Anne Morris (Katie Finneran), ale její upřímná náklonnost k Marian ji v mých očích zachránila. Anne Morris naopak absolutně potopil fakt, že místo aby zatratila manžela, který se doslova raději zabil, než čelil průseru, který si sám udělal a do kterého ji zatáhl, za jeho "vraždu" trestá ne domělého viníka, ale jeho ženu. Stejně jako u Toma Raikese doufám, že ji zanechají v první řadě. A nemůžu nezmínit Warda McAllistera (Nathan Lane), jeho nestydatý přístup k lidem a lásku k luxusu nelze nemilovat.
Co se týče služebnictva, tam se nedělo nic, co bych neviděla už stokrát dokola v Downton Abbey a Belgravia, překvapili mě snad jenom s temnou minulostí Bridget (Taylor Richardson), u které je skoro škoda, že to vytáhli, protože to 100% nedostane tu pozornost, kterou si to zaslouží, a jsem si celkem jistá, že už teď je to zapomenuto. Za Turner (Kelley Curran) mi bylo celou dobu stydno a na konci tak nějak vyšuměla do prázdna, ale asi bych se nebránila tomu, aby ji s čerstvou zápletkou vrátili. Jediné, co mě v té služebnické části skutečně bavilo, byla jakákoliv scéna s Bannisterem (Simon Jones) a Churchem (Jack Gilpin), jen víc takových.
Děj nemá smysl vypichovat na epizody, protože to prostě není tento typ seriálu, ale líbilo se mi, že první řadu prakticky zavřeli, byť leccos zůstalo naznačeno (Marian a Larry) nebo nedořešeno (Peggyino hledání syna, Oscar a Gladys), všechny hlavní zápletky nějak doběhly, triumf Russellových byl impozantní a fungovalo by to jako finále seriálu, což si vždycky cením. Cliffhangery jsou podle mě přežitek. Těším se na druhou stranu.