Karel Čapek: Povídky z druhé kapsy (1929)

„Ono každé nesmírné štěstí tak sladce bolí.“

zdroj: trhknih.cz

Řeknu to rovnou, Povídky z druhé kapsy pro mě byly mnohem lepší zážitek než Povídky z jedné kapsy. Nevím přesně, čím to je, je jich pořád obrovské množství a mají velmi podobná témata, ale dost možná udělal ten fakt, že jsou propojené vypravěči, tedy že každý vyprávějící vede s ostatními nějaký dialog a člověk má pocit, jako by tam seděl s nimi a poslouchal to naživo.

Povídky tentokrát nebudu všechny vypisovat a hodnotit - především protože recenzi opět antidatuju, moc těch povídek si nepamatuju a soubor už jsem smazala, a hlavně mě to zase tak moc nebere. Za těchto okolností bych vypíchla jen Čintamani a ptáci, protože to byla dobrá groteska; Smrt barona Gandary, protože u té jsem se taky pobavila; Ušní zpověď, protože perfektně využila té formy dialogů; Sbírka známek, protože byla hezky emocionální; a Poslední věci člověka, protože mě bavila navzdory té filosofičnosti.

Celkově mi to docela hezky uteklo a byl to mnohem lepší zážitek než předchozí Čapkovy povídkové sbírky, ale není to něco, k čemu bych se měla potřebu vracet.

„Já vám říkám, velké peníze nějak zvlášť zatvrzují nebo jaksi ucpávají svědomí.“

„Ono je v člověku něco divného: když vidí nějakou pohromu, tak si skoro přeje, aby byla pořádná.“

„Víte, ono je ledacos pravda; ale musí se na ni nalézt to pravé slovo.“

„Když já někde jsem, tak se jdu nejdřív podívat k řece; u řeky člověk pozná, abych tak řekl, orchestraci toho města. Po jedné straně máte celou tu vřavu ulic, ty bubny a tympány, trubky, horny a plechy, a na druhé straně řeka, to jsou struny, takové to pianissimo housliček a harf; tam člověk slyší celé město najednou.“

„Ona policie nerada pracuje s neznámými činiteli nebo veličinami; abych tak řekl, hledí je uvést na známé čili notorické veličiny.“

„Já vám řeknu, čisté svědomí, to je ta nejlepší hygiena; a kdyby lidé byli spravedliví, snad by ani nemuseli umřít.“

„Spánek, pane, to není jen odpočinek těla; spánek je něco jako očista a odpuštění minulého dne. Spánek je zvláštní milost; a prvních pár minut po dobrém spánku je každá duše čistá a nevinná jako dítě.“

„Tak se mi zdá, že spánek je jako temná a hluboká voda. V ní odplývá všechno, o čem nevíme a nemáme vědět. Ten divný rmut, který se v nás usazuje, se vyplaví a odtéká v tom bezvědomí, které nemá břehů.“

„Kdyby se člověk hrabal ve své minulosti, našel by, že v ní je dost látky na docela jiné životy. Jednou… buď omylem, nebo z náklonnosti… si vybral jenom jeden z nich a dožívá jej až do konce; ale nejhorší je, že ty druhé, ty možné životy nejsou tak docela mrtvé. A někdy se stane, že v nich pocítíš bolest jako v uříznuté noze.“