Soul (2020)

I heard this story about a fish. He swims up to this older fish and says, “I'm trying to find this thing they call the ocean.”
“The ocean?” says the older fish. “That's what you're in right now.”
“This?” says the young fish. “This is water. What I want is the ocean.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Na Soul jsem měla doporučení snad ze všech směrů, ale v domění, že to bude hodně o jazzu, jsem to pořád odkládala. Teď ale konečně došlo aspoň na nějaké resty a Soul mi zrovna přišlo do cesty. O jazzu to zase tak moc nebylo, zato to bylo o dost víc filosofické, než jsem čekala. Naštěstí ale ne tím pozérským způsobem, kdy autor diváka/čtenáře o něčem poučuje.

Pravděpodobně nejpřekvapivější na celém filmu byla ta animace a tím myslím především fakt, jak se pozemský svět lišil od Great Before nejen barvami, ale celkově stylem animace. Díky množství detailu v pozemském světě navíc dokázali, že i když byly fyzické rysy postav nadsazené, pořád působily realisticky. To snad umí jenom Pixar.

Joe (Jamie Foxx) měl fantasticky chaotickou energii, což je dobře, protože to byla pointa toho filmu, a překvapilo mě, že jsem se s ním docela ztotožňovala. S 22 (Tina Fey) jsem se ztotožňovala taky, což by mě ještě pár let zpátky bažilo, ale teď nevím, jestli mě to nemá znepokojovat.

Moonwind (Graham Norton) byl nepříčetný přesně tím správným způsobem a celý koncept meditujících duší na pirátské lodi mě nesmírně bavil. Libba (Phylicia Rashad) a Dorothea (Angela Bassett) byly obě moudré, ale každá na opačné straně spektra. (Nevím, co to znamená, ale mám pravdu.) Potěšil Richard Ayoade (Jerry) a připomněl mi, že jsem si chtěla zopakovat The IT Crowd.

Celkově pro mě bylo Soul docela překvapení: je to rozhodně jeden z nejlepších animáků, které jsem za poslední dobu viděla, ale zároveň tak nějak těžší než většina ostatních. Každopádně ale můžu doporučit.