Jawbreaker (1999)

“On a clear day, baby, you can see tomorrow.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Čím déle se pohybuju na internetu, tím víc narážím na filmy, které mají tendence objevovat se v kontextu jednoho s druhým. Jawbreaker často vídávám v souvislosti s Jennifer's Body, The Craft, Mean Girls a Heathers. Jelikož většinu toho už jsem stejně viděla, mám ráda Rose McGowan a na ten film pořád myslela, šla jsem do toho.

Z výsledku jsem celkem rozpačitá. Z těch filmů, které jsem v úvahu vyjmenovala (a viděla) mi to přišlo zaručeně nejslabší. Rose McGowan jsem si nesmírně užila, byť Courtney byla trochu míň ďábelská, než mohla být, zvlášť při této zápletce. (Tu scénu s nanukem jsem si ale fakt užila.) Julie Benz (Foxy) znám prakticky jen z Dextera, kde mi její postava otřesně lezla na nervy, a s potěšením musím říct, že tady mi nevadila.

Judy Greer (Fern/Vylette) měla fantastickou postavu a bylo by to ještě lepší, kdyby to byla Fern, kdo po svém pokoření Courtney sundá, protože byť mám Rebeccu Gayheart (Julie) ráda, její postava mi přišla celkem zbytečná. Dokud se na scénu nepřimotal Zack (Chad Christ), měla problémy lokalizovat nejen svůj morální kompas, ale i rozum, a veškeré zbraně se jí dostaly do ruky úplnou náhodou. Kdyby stála v čele pomsty zpumprlíkovaná Fern, zůstalo by to místo toho pochybného triumfu pravdy a lásky nad lží a nenávistí krásně morálně šedivé a k zápletce by to víc sedělo.

Mimo hlavní obsazení mě potěšily Pam Grier (detektiv Vera Cruz) a Carol Kane (ředitelka Sherwood), protože ty jsou fantastické vždycky. Časování děje z hlediska stopáže se mi líbilo, ale jelikož pro mě příběh kulhal, tak to nic moc neznamená. V čem ale Jawbreaker rozhodně září jsou kostýmy; byl to přesně ten styl oblékání, který v té době nosili teenageři jen v televizi a kterému jsem v pubertě v raných 00. letech zoufale (a neúspěšně) snažila přiblížit.

Celkově bych Jawbreaker rozhodně nedoporučila jedním dechem s filmy zmíněnými výše, ale měl svoje světlé momenty.