Jennifer's Body (2009)

"Sandbox love never dies."

zdroj: imdb.com

IMDb. Jennifer's Body je jeden z těch filmů, který je širokou veřejností odsuzovaný či úplně zapomenutý, ale na tumblru z nějakého důvodu žije jako feministický kult. Dlouho jsem mu odolávala, ale ten poslední ve mně tak nějak zůstal a když se to kolem Halloweenu začalo objevovat v různých osobních seznamech oblíbených sezóních filmů, povolila jsem. Výsledek je docela zajímavý, protože pro mě moje vlastní pocity byly matoucí, dokud jsem si neuvědomila, že musím rozdělit, co si myslím o tom filmu jako takovém a co si myslím o jeho statusu feministického kultu, a pak to bylo hned jasnější.

Začnu filmem jako takovým: dlouho jsem se tak nebavila, prakticky u každého druhého dialogu jsem vyprskla smíchem a často jsem nevěřila, co slyším, což je ale v tomto případě dobře. Humorem bych to hodně přirovnala k Mean Girls (další perla, která tu měla dávno mít recenzi) a přiznám se, že je pro mě trochu záhada, proč si to nenašlo stejné publikum. Ta hororová část je sice nechutná, ale za mě popravdě nijak zvlášť děsivá a dějově naprosto druhotná, takže by to neměla tak limitovat.

Film stojí na vztahu Jennifer s Needy, u kterého je celkem od začátku patrné, že to není jen přátelství či platonická láska, a který postupně eskaluje až k tragickému finále. Ta emocionální a v jádru romantická linka je extrémně uspokojivá, byť tragická, a výborně zahraná. Taky si myslím, že právě ona je z velké části zodpovědná za důvod, proč film neuspěl u typického hororového publika (tj. heterosexuálních chlapů), protože ačkoliv je ta muchlovačka sexy, vztah mezi Jennifer a Needy se vyhýbá jakékoliv fetišizaci leseb, která je pro heteráky typická, takže se logicky nemají na co dívat.

Film byl psaný (Diablo Cody) a režírovaný (Karyn Kusama) ženami, což je hodně poznat ve způsobu, jakým se staví k dívkám k pubertě, což není látka, kterou se filmy zabývají často a když, tak popisují pubertální dívky jako nezvladatelné šílené bytosti, což je přesně koncept, který Jennifer's Body naprosto geniálně převrací na hlavu tím, že z ústřední puberťačky doslova udělá nezvladatelnou šílenou bytost. Navíc si nejde nevšimnout, že je Jennifer je psaná s typicky mužskými vlastnostmi, jako je chladnokrevnost, řevnivost, majetnickost, nadrženost a neochota brát ohledy na kohokoliv, od koho nic nechtějí nebo už to dostali, což byl podle mě důvod, proč na Jennifer (a přeneseně Megan Fox) tolik lidí nasazuje: ženy jsou obecně trestané za to, co je u mužů považované minimálně za přitažlivé, pokud ne rovnou žádoucí, a hlavně naprosto přirozené.

Megan Fox (Jennifer) je jeden z těch lidí, které bylo kdysi módní bezpředmětně nenávidět (já sama jsem se tím provinila a ještě u filmu, u kterého je zpětně jasné, že se v něm dobrý výkon předvést nedal), ale tady se mi fakt líbila. Její síla byla především v její mimice a očích, kde pod tím otravným teenagerem prosvítaly skutečné syrové emoce (viz tumblr link výše), a dalo se krásně rozlišit, kdy je Jennifer v póze a kdy je upřímná, což by podle mě špatná herečka zachytit nedokázala. Amanda Seyfried (Needy) je moje holka a tady byla opět brilantní, plus s Megan Fox měly úžasnou chemii, která mi ten film skutečně prodala.

Z vedlejších rolí musím vypíchnout Adama Brodyho (Nikolai Wolf), kterého znám jako slušňáka, ale tady z něj bylo dokonale na blití, a Kylea Gallnera (Colin Gray), kterého sice neznám, ale udělal Colina krásně emotivního bez té dramatické emo přepálenosti a dokázal, že mi ho bylo fakt líto. Ne tak líto jako Ahmeta z Indie (Aman Johal), ale ten měl tak málo prostoru a určovaly ho spíš okolnosti než jeho herecký představitel, že ho moc nemá smysl vypichovat. (Což jsem právě technicky udělala. Oh well.)

Co se týče kulis, kostýmů, efektů a hudby, Jennifer's Body naprostou esencí právě končící šílené dekády, což dokazuje nejen nízkými džínami, krátkými topíky a mikinami, výraznými náušnicemi a hektolitry lesku na rty, ale hlavně interiéry a soundtrackem, který je naprosto brilantní. Jediné, co mi do vizuálu filmu nezapadalo, byl Needyin styling na maturitním plese, tam se sekli tak o třicet let a byť je mi jasné, že to bylo nejspíš záměrné, Needy se ve filmu neprojevuje zase o tolik horším vkusem než všichni ostatní a z její matky tam není dost na to, aby to vysvětlilo, proč dceru nahastrošila, jak ji nahastrošila, takže se to podle mě trochu minulo účinkem.

Konec mi, přiznám se, zlomil srdce: zaprvé protože jsem celou dobu čekala, kdy Jennifer konečně obrátí svou pozornost k Low Shoulder a roztrhá je, k čemuž bohužel nikdy nedošlo, a zadruhé protože Jennifer a Needy nikdy nedostanou příležitost ujasnit si, co mezi nimi vlastně je, a dospět, což je prostě jenom smutné.

No a teď k tomu "feministickému kultu", který ten film obklopuje, a který mi přijde značně problematický. Rozumím premise, že je tělo Jennifer zneužito k potěše chlapů bez jejího souhlasu a ona si ho vezme zpátky tak, že se doslova začne krmit chlapy, to je poetická spravedlnost a tu mám ráda. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se její hněv neobrátí proti Low Shoulder, ale proti puberťákům, u kterých nemáme žádný důvod myslet si, že jsou to špatní lidé nebo predátoři. Vím, že je to hyperbola, ale mám potřebu poznamenat, že misandrie není feminismus, a tam to nechám.

Celkově je podle mě Jennifer's Body chytrá satira na puberťácké komedie s výborně napsanými ženskými postavami a naprosto neskutečnými dialogy. Nevím, nakolik to funguje jako horor, už několikrát jsem zmiňovala, jaký k nim mám vztah, ale pro mě to fungovalo výborně.