 |
| zdroj: imdb.com |
Pojďme adresovat to nejdůležitější hned v úvodu - ano, je to dvouhodinová reklama na Mattel a ano, ten bezduchý korporát ze sebe pomocí Willa Ferrella (CEO), Jamieho Demetriou (CFO) a dalších udělal bandu neškodných karikatur (a bohužel to dle ohlasů v mém okolí zafungovalo), ale vzhledem k faktu, že bez nich by to dost dobře nešlo, jsem nucená ty opičky odpustit. Navíc musím přiznat, že jako někdo, kdo na bárbínách vyrostl - byly vůbec první médium, skrz které jsem se pokoušela vyprávět příběhy - a svoje panenky mám pořád u mámy na půdě, mám pro to červené zubaté logo slabost; pořád si pamatuju, jak šťastnou mě pod stromečkem vždycky udělalo.
Při samotném sledování filmu mě nejvíc překvapily dvě věci: zaprvé jsem nebyla ani trochu zklamaná (a to se poslední dobou nestává často, vždycky čekám víc, než dostanu) a zadruhé, Ken je "horse girl". Hlavní zápletka byla přímá, přehledná a dobře vygradovaná, a na fakt, že to v podstatě všechno byla nadsázka, to končilo až depresivně realisticky. Mimoto byl film naprosto dokonalý vizuálně; kulisy krásně vystihovaly jak Barbiin plastický svět, tak tu růžovou (u/dys)topii, o které vyprávěl, a kontrast s realitou byl zřejmý, byť nijak zvlášť přepálený. No a v poslední řadě musím vyzdvihnout kostýmy, seděly perfektně a přesto vypadaly jak Barbie oblečky (a ještě se jim tam podařilo propašovat Chanel apod.), byť můj absolutní favorit byl Kenův kožich na černém kovbojském oblečení.
Stereotypní Barbie (Margot Robbie) byla nejen fantasticky obsazená, ale hlavně napsaná. Ten přechod od vždycky optimistické panenky, která funguje na minimu impulsů a tudíž má jen omezený rozsah emocí, k živé bytosti, která se jen pro tu příležitost žít a vytvářet si vlastní identitu a místo pro sebe rozhodne i pro to špatné, co s sebou život v realitě přinese, byl nádherně plynulý a věřila jsem jí každou vteřinu. Když má ten závěrečný rozhovor s Ruth (Rhea Perlman), bulela jsem jak želva. Podruhé. Poprvé mě rozbrečel ten slavný Gloriin (America Ferrera) monolog (cituju ho níže, ale dá se teď najít všude), který mohl nechat chladné jen ty, co jsou jInÉ nEž OsTaTnÍ nebo jednoduše hloupé. Gloria sama byla fantasticky postavená; jádrem jejího příběhu byla ztráta identity matky, která přestává být potřeba, a hledání nové, což jde krásně ruku v ruce s příběhem stereotypní Barbie.
Další podstatnou postavou Barbie je Ken, přesněji Beach Ken (Ryan Gosling). Obsazení bylo pro spoustu lidí tahákem, ať už pro ten rozmačkaný citron nebo... o tom níž, ale mě spíš zajímalo, jaký bude zvrat, a byť I'm Just Ken leccos napovědělo, nebyla jsem připravená ani na ten rozsah, ani na "Don’t question it; just roll with it, tiny baby." (ani na tu "horse girl" zmíněnou na začátku). Příběh Beach Kena byl příběh všech Kenů, kteří se definovali jenom vztahem ke svým Barbie - kterým buď leželi u nohou nebo se je pokoušeli srazit k těm svým - a nikdy je ani nenapadlo, že to může být jinak, že můžou existovat nezávisle na Barbie. Že jsou "KENough". Dokonalost.
Než se dostanu k dalším postavám, chci udělat malé intermezzo pro vztah stereotypní Barbie a Beach Kena. Když jsem tuhle zabloudila na AO3, překvapilo mě, kolik Barbie/Ken povídek jsem tam našla, a později jsem na sociálních médiích narazila na poměrně slušné množství zmatených příspěvků, které se snaží najít ten skutečný, tajný, podprahový důvod pro Barbiin romantický nezájem. Došlo mi, že když jsem film sledovala, přišlo mi to naprosto logické: Barbie Kena prostě nechce a tím to pro mě haslo, vůbec mě nenapadlo hledat v tom záhadu ani si přát, aby to pro ně dopadlo jinak, happy end měli podle mě oba. Trochu mě mrzí, že tolik lidí ho nevidí, dokud tam nedostanou ten romantický aspekt - dokud ten ponaučený, krásný chlap nedostane svou odměnu - ale zpětně musím uznat, že mě to nemělo překvapit.
Už od traileru jsem věděla, že Weird Barbie (Kate McKinnon) bude moje favoritka a nepletla jsem se, Kate McKinnon se pro tu roli narodila a perfektně vystihla Barbie, kterou měli snad všichni, co si s nimi hráli. Z Kenů musím rozhodně vypíchnout turistu Kena (Simu Liu), čistě protože jeho rivalita s Beach Kenem měla fantastický homoerotický potenciál a pořád mě trochu mrzí, že z toho nic nebylo. Ostatní Barbie a Kenové byli super, ale nechce se mi je vypisovat, takže skočím rovnou k čestné Barbie Allanovi (Michael Cera), který měl pár fantastických scén, a chudákovi Midge (Emerald Fennell), která byla geniální "running joke".
Celkově jsem byla překvapená tím, kolik vrstev ten film měl, aniž by byl nepřehledný nebo nesrozumitelný. Barbie rozhodně není pro lidi, co si myslí, že je feminismus = misandrie a zvlášť ne pro ženy, co nejsou na "ženská temata", protože si naivně myslí, že se když zavřou oči, zacpou si uši a tvrdí, že se jich to nedotýká, tak je to obejde. Není to ani film pro ty, co nedokážou rozpoznat jednoduché vypravěčské nástroje jako přirovnání a hyperbolu, a bezpráví je rozčílí jenom, když je jeho obětí muž. A už vůbec to není pro ty, co na ten film jdou čistě protože Ryan Gosling je sexy (není tam totiž jediná scéna, do které by se mohli dosadit a představovat si, že pro ně zahořel hlubokou láskou a zvládne jim to udělat šestkrát za noc).
Barbie je film pro ty, co pochybují, že ta škatule, do které je strčili, je skutečně to, co potřebují - a hlavně, co od života chtějí - a pro ty bude naprosto fantastickým zážitkem. Pro mě byla.
“It is literally impossible to be a woman. You are so beautiful, and so smart, and it kills me that you don’t think you’re good enough. Like, we have to always be extraordinary, but somehow we’re always doing it wrong.
You have to be thin, but not too thin. And you can never say you want to be thin. You have to say you want to be healthy, but also you have to be thin.
You have to have money, but you can’t ask for money because that’s crass. You have to be a boss, but you can’t be mean. You have to lead, but you can’t squash other people’s ideas. You’re supposed to love being a mother, but don’t talk about your kids all the damn time. You have to be a career woman, but also always be looking out for other people.
You have to answer for men’s bad behavior, which is insane, but if you point that out, you’re accused of complaining. You’re supposed to stay pretty for men, but not so pretty that you tempt them too much or that you threaten other women because you’re supposed to be a part of the sisterhood. But always stand out and always be grateful. But never forget that the system is rigged. So find a way to acknowledge that but also always be grateful.
You have to never get old, never be rude, never show off, never be selfish, never fall down, never fail, never show fear, never get out of line.
It’s too hard! It’s too contradictory and nobody gives you a medal or says thank you! And it turns out in fact that not only are you doing everything wrong, but also everything is your fault.
I’m just so tired of watching myself and every single other woman tie herself into knots so that people will like us. And if all of that is also true for a doll just representing women, then I don’t even know.”