Rocketman (2019)

“You gotta kill the person you were born to be in order to become the person you wanna be.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Už jsem tady několikrát zmiňovala, že když řeknu, že chci něco vidět/nasledovat/číst, neznamená to, že se to stane hned nebo dokonce v dohledné době - stává se, že je to na "čekačce" třeba i roky. Přesně to byl případ Rocketman, který mě zajímal, protože kombinoval Tarona Egertona a jednu z mých nejoblíbenějších písniček vůbec, a nakonec si počkal pěkných pár let. Po Bohemian Rhapsody jsem si totiž uvědomila, že vlastně nemám ráda biografické filmy, takže jeho chvíle nadešla až když jsem v záchvatu nudy začala opět odbourávat ten konečný seznam, co mám.

Nebudu lhát, že mám Eltona Johna nějak zvlášt nakoukaného, protože nemám, takže nakolik byl Taron Egerton (Elton John) přesný nevím, ale věřila jsem mu, co mi servíroval; když se trápil, bylo mi ho hrozně líto, a ty manické momenty na mě taky fungovaly. Jamieho Bella (Bernie Taupin) očividně z lecčeho znám, ale nemám na něj silný názor. Vztah mezi Eltonem a Berniem se mi ale hodně líbil - vždycky udělá radost, když vidím přátelství mezi muži různých sexualit, kde ten heterák nelítá z kůže ve chvíli, kdy se mu gay vyzná (a kdy se narativ netváří, že takové chování je v pořádku a pochopitelné a dotyčný heterák je vlastně oběť).

Richard Madden (John Reid) byl úžasný sexy záporák; mám ráda, když se postava hezky oblékne, než se mi z ní začne nadavovat. (Vůbec jsem si neuvědomila, že je to Mellors z Lady Chatterley's Lover, a teď si to musím zopakovat.) Casting byl celkově hodně silný; hrozně se mi líbilo, jak obsadili mladší verze Eltona (Matthew Illesley a Kit Connor) a že k nim hezky sedla i Bryce Dallas Howard (Sheila), takže ta rodinná podobnost tam byla. Dál mě nikdo moc nezaujal, ale ne protože by odváděli špatnou práci, naopak, spíš mě ty postavy nijak zvlášť nechytily za srdce.

Můj hlavní problém s biografickými filmy je ten, že vždycky servírují zaujatou verzi skutečnosti obsahující jen pečlivě vybraná fakta, ať už protože život prostě nedává narativní smysl a film musí, nebo protože existuje nějaký sociální či politický důvod, proč vůbec vznikl. V případě Rocketman je tady navíc fakt, že protagonista filmu je 1) pořád naživu a 2) film produkoval, takže jsem nucená nevidět to jako víc jako RPF jeho vlastního života.

Pokud se na to ale dívám jako na čirou fikci, byla jsem vlastně spokojená. Vyhnuli se té obvyklé chybě s pokrýváním příliš dlouhého úseku života, který často postrádá pointu, místo toho na to šli docela chytře - ukázali nám, kde bude příběh vrcholit, a pak nechal Eltona odvyprávět, jak se tam dostal, než přikročili k "poselství". Dřív jsem tento způsob vyprávění nemohla vystát - částečně protože většina krimi procedurálů měla v každé řadě minimálně jednu "o 24 hod dříve" epizodu a už se mi to zajídalo - ale tady se dalo krásně rozlišit, co je současnost a co jsou vzpomínky, které šly navíc chronologicky, takže jsem byla spokojená.

Celkově to byly příjemně strávené dvě hodiny na cestě z Brna do Prahy, soundtrack je fantastický a jsem ráda, že jsem se na na Rocketman nevybodla.