zdroj: imdb.com |
„Podle skutečné události“ neberu moc vážně, protože to nikdy není tak, jak se to stalo, a realita bývá o dost méně povzbudivá, takže jsem se na to dívala čistě jako na fikci. A jako takové to mělo všechno: silné hrdiny, dobrý příběh, překonávání překážek a finální úspěch, který přišel po postavení se většinové společnosti a překonání vlastních démonů.
Kinky Boots je jeden z těch filmů, kde v obsazení neznám skoro nikoho, takže na to musím jít přes postavy. Charlie (Joel Edgerton) se na začátku jevil jako jedna z postav, která má jen „daddy issues“ a nic víc, ale líbilo se mi, že ho do toho nechali pořádně šlápnout a sáhnout si na dno. A že bylo vidět, že si uvědomuje, že bez Loly a Lauren by byl dost v loji. Lola (Chiwetel Ejiofor) měla celkem tradiční LGBT příběh, ale bylo to skvěle zahrané, fakt jsem se Simonem cítila. Trochu mě mrzí, že pokud jsem konec správně pochopila, Simon se přestal „schovávat“ za Lolu a to bylo trochu zklamání, protože až budu velká, chci být jako Lola.
K Lauren (Sarah-Jane Potts) jsem přistupovala od začátku opatrně, trochu jsem se bála, že bude dělat anděla čertici Nicole (Jemima Rooper), ale nakonec jí dali páteř a Sarah-Jane Potts to zahrála tak, že jsem měla do konce filmu pocit, že v Lauren bylo dost co objevovat. Ani Nicola nebyla ten jasný záporák, popravdě jsem jí dost rozumněla až do chvíle, kdy začala dělat věci Charliemu za zády, tam mě ztratila. Nick Frost (Don) byl ve své obvyklé roli (a kecám, znala jsem dva herce), ve které nepřekvapil, ale hezky s Donem pracovali.
Celkově to nebyla taková show jako ty ostatní drag filmy, které jsem viděla, ale užila jsem si to hodně a měla jsem po shlédnutí výbornou náladu. Rozhodně nelituju, že jsem tomu dala druhou šanci.