Heathers (1988)

“Dear Diary, my teen-angst bullshit now has a body count.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Heathers byl poslední z těch legendárních „dívčích“ filmů z americké střední, který jsem měla na seznamu (Jennifer's Body, The Craft, Mean Girls a Jawbreaker), takže na něj přišel nejvyšší čas. Zároveň to byl jeden z těch „good for her“ filmů, takže jsem na něj byla hodně zvědavá. Dopadlo to ale dost podobně jako obvykle, taková pecka to pro mě zase nebyla.

Film začínal jako taková ta typická „mean girls“ zápletka, ale celkem rychle to nabralo brutální obrátky a to se mi docela líbilo. Veronica (Winona Ryder) byla skvělá hlavní hrdinka; nebyla hloupá, byla puberťácky dramatická tím způsobem, který mě ještě baví, její motivace nebyly přikrášlované a na konci byla dost BAMF. Winona Ryder mě tady upřímně překvapila; nic proti ní nemám, ale zároveň jsem si z ní doteď nesedla na prdel, ale tady se mi fakt líbila. Christian Slater (J.D.) byl dobré psycho, zahrál to přesvědčivě včetně těch „delusions of grandeur“.

Titulní Heathers (Shannen Doherty, Lisanne Falk a Kim Walker) byly spíš dějové prostředky než postavy, tam moc nemám co komentovat, což platí i pro zbytek postav. Vypíchla bych jen Marthu (Carrie Lynn), její trápení bylo krásně zahrané a mrzelo mě, že neměla víc prostoru. A překvapil mě Patrick Labyorteaux (Ram Sweeney), toho jsem v podobné roli opravdu nečekala.

Celkově jsem se u Heathers bavila - ten „good for her“ moment na konci skutečně stál za to - ale kult to pro mě není a víckrát to vidět nepotřebuju.