Little Shop of Horrors (1986)

“On the twenty-third day of the month of September, in an early year of a decade not too long before our own, the human race suddenly encountered a deadly threat to its very existence. And this terrifying enemy surfaced, as such enemies often do, in the seemingly most innocent and unlikely of places...”

zdroj: imdb.com

IMDb. Little Shop of Horrors je jeden z těch filmů, o které jsem sem tam zavadila, ale nikdo mi to nikdy nestrčil pod nos. Pak zasáhl tumblr (jako obvykle) a řekla jsem si proč ne, když je ten říjen. Od začátku to pro mě mělo hodně The Rocky Horror Picture Show atmosféru (nevím proč, asi kombinace stylu hudby a zjevně studiové scény), ale stejně mě to za srdce nechytilo.

Zápletka byla dost přímočará, takže hodně stála na hereckých výkonech. Rick Moranis (Seymour) byl jako zakřiknutý nerd hezky přesvědčivý, Ellen Greene (Audrey) jsem neznala, ale tu nadnesenou Marilyn Monroe pózu jsem si užila. Kdo mi ale skutečně vytřel zrak byl Steve Martin (Orin Scrivello) jako sadistický, na rajském plynu závislý zubař, to byla neuvěřitelná jízda od začátku do konce. Dlouho mě nic tak nepobavilo jako ten skeč s Billem Murrayem (Arthur Denton) jako masochistickým pacientem, už jen pro to stál Little Shop of Horrors za to.

K soundtracku se asi nebudu vracet stejně jako k filmu, ale pár kousků jsem si do playlistu přidala: Dentist! (z výše zmíněných důvodů, ta scéna fakt stojí za to), Suddenly, Seymour (Ellen Greene mě hodně překvapila) a Suppertime (Levi Stubbs byl fantasticky vybraný hlas pro Audrey II.)

Celkově jsem ráda, že jsem si doplnila vzdělání (a že to byl director's cut s původním muzikálovým koncem), ale nezaujalo mě to natolik, abych si chtěla hledat ten přetočený filmový nebo úplně původní film.