 |
| zdroj: imdb.com |
Když jsem to zapínala, věděla jsem jen o obsazení a že se natáčelo v Praze, a úplně mi uniklo, že je to dílo Stephena Sommerse - autora The Mummy a The Mummy Returns, které se neironicky řadí mezi moje nejoblíbenější filmy - což je možná dobře, protože se od závěrečných titulků snažím pochopit, co se proboha stalo, a hrozilo by, že se při sledování budu snažit najít smysl, který tam není. Obě Mummy jsou skvělá zábava s přímočarým, správně přepáleným dějem, výbornými herci hrajícími sympatické postavy a spoustou fantastických hlášek, které nezabil ani nepřeklad. Van Helsing nemá nic z toho; je to překombená selanka poskládaná z klišé, ale těch špatných (jako napadení a uvedení do bezvědomí ženy, která udělala rozhodnutí, které se hlavnímu hrdinovi nelíbí, „pro její dobro“).
Dlouho jsem nezažila tak nesympatickou hlavní postavu jako byl Van Helsing (Hugh Jackman). Ani po přečtení původního románu nemám nic proti konceptu vysvaleného akčního lovce, ale Van Helsing byl doslova jenom to. Asi měl být tou sexy rozpolcenou temnou postavou, ale vyzněl jako nepříjemný a agresivní všeználek, který pečlivě balancuje na hraně toho, co publikum ještě akceptuje jako chování klaďáka. Byly tam momenty, kdy to Jackman mohl emocionálně rozehrát - proměna v monstrum, které loví, jeho minulý život, instinkty vs. dogma církve - ale přišlo mi, že si jich všimli všichni kromě Van Helsinga. Na Hugha Jackmana nemám zvlášť názor; popravdě si ho nepamatuju v jediném filmu, kde jsem ho viděla, ale tady to docela prokaučoval. Chápu, že tam toho moc nebylo, ale nemuselo odignorovat to málo, co zbylo.
Anna Valerious (Kate Beckinsale) byla přesně to, co myslím, když mluvím o pseudofeministických drsných hrdinkách, kterých mám po krk. Je představená jako bojovník, ale v žádné situaci si neporadí bez toho, aby jí nějaký z kolemjdoucích mužů nezachraňoval prdel (napřed její bratr, pak Van Helsing, Frankensteinovo montrum a nakonec dokonce i Carl), její motivace se odvíjejí jen od chlapů kolem (a z nějakého důvodu chce pořád zachraňovat svou rodinu, ačkoliv na konci už zůstala jen ona? uniklo mi něco nebo byli tak líní, že si ani nepohráli s motivacemi?), je nevyhnutelně zamýšlená jako matrace pro hlavního hrdinu (a bože, dlouho jsem neviděla pár s takovou absencí chemie), který ji nakonec zabije, když ho zachraňuje. Ale nebojte, je to v pohodě, protože on to tak nemyslel a její dýmový duch stoupající do nebe se na svého vraha usměje. Kate Beckinsale posuzovat nebudu, kromě toho křečovitého maďarského/rumunského rádoby sexy temperamentu podtrženého univerzálním evropským přízvukem neměla co hrát. Muselo jí to vlastně jenom slušet a to splnila.
Byly tam jediné dvě postavy, které jsem byla schopná vystát: první byl Carl (David Wenham), čistě protože koncept mnicha vynálezce lehce steampunkových zbraní, který ze z teorie hozen do akce, je super, ale charakterově mě s ním ztratili ve chvíli, kdy si řekl o sex. Kdyby místo toho „ha ha chlípnej mnich“ nevtipu trávili víc času jeho vnitřním životem, mohla být chvíle, kdy se stejně jako Van Helsing vzpříčí nařízení řádu, fakt velká, ale nebylo z toho zase nic. Druhým bylo Frankensteinovo monstrum (Shuler Hensley): vizuálně byl super pojatý a dějově by dokonce fungovalo i to jeho sebeobětování pro Van Helsinga, kdyby ovšem měli čas rozpracovat jeho mentální utrpení a touhu po „skutečném“ životě tak silnou, že je ochotný pro jeho záchranu obětovat všechno. Takhle jsem to sice pochopila, ale mohlo to být o hodně lepší.
Hlavní záporák Dracula (Richard Roxburgh) byla správně dramatická malá čubka, tam se jim fakt povedlo provedení a obsazení, a jako jeden z mála měl jasnou, nekomplikovanou motivaci. Nevěsty s výjimkou Aleery (Elena Anaya) nedostaly moc prostoru - Marishka (Josie Maran) si chudák moc neužila a Verona (Silvia Colloca) nějak vyšuměla do prázdna - ale vizuálně se mi líbily, když tedy odmyslíme to otřesné CGI a fakt, že se očividně nemohli shodnout, jak to vlastně vypadá, když upír umírá. Aleeře jsem na konci regulérně fandila. Vlastně jsem těm upírům fandila od začátku; klaďáci tady byli povětšinou nesnesitelní.
Vlkodlaky komentovat nebudu (byť teda když si vlkodlak Van Helsing uvědomí, že Annu zabil, a ukážou detail jeho CGI obličeje, málem jsem se počůrala smíchem) a Jekylla/Hydea (Stephen Fisher/Robbie Coltrane) už vůbec ne: zaprvé to byla snad nejhorší verze toho příběhu, kterou jsem viděla, a zadruhé to bylo ale absolutně zbytečné, ta první Van Helsingova oběť mohl být doslova kdokoliv. (Hups, právě jsem to stejně okomentovala.) Toho Frankensteina (Samuel West) jim nechám, do „děje“ ho ukotvili dobře a jeho monstrum bylo jeden z mála světlých momentů filmu, ale při jeho představení šíleného vědce jsem obrátila oči v sloup, nebudu lhát.
Některé filmy jsou tak špatné, až jsou dobré nebo aspoň vtipné. Van Helsing nebyl ani jedno z toho - byl prostě jen průměrně špatný. Neříkám to často, ale tohle mělo zůstat na AO3. (AO3 tehdy ještě neexistovalo, ale stejně to tam mělo zůstat.)