_______
“All I ever wanted was to belong. To be a somebody in this world. But there's a catch when a woman wants to be a somebody.
And that catch is everyone else.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Ale vezmu to popořadě od Kristen Wiig (Maxine), protože to právě kvůli ní jsem Palm Royale začala sledovat. Jako obvykle jsem dostala přesně, co jsem čekala; fantastickou naivní komedii a pod tím bolest a drama, prostě celý balíček výhod. Líbilo se mi, že se Maxine do kritických situací dostávala přesně, jak by člověk u někoho s její povahou čekal, a stejně tak z nich vybruslila, žádné náhlé zmoudření ani deus ex machina momenty. Napsáno i zahráno na jedničku.
Mou druhou oblíbenou postavou se překvapivě stal Robert (Ricky Martin). Říkám překvapivě, protože když nastoupil na scénu, obrátila jsem oči v sloup: další „stunt casting“ a zápletka, která je cítit na kilometry daleko. Navzdory tomu Robert fungoval fantasticky, bavilo mě se na něj dívat, líbilo se mi, že má i přes špatně rozdané karty překvapivě rovnou páteř, a konec mi upřímně zlomil srdce. Taky musím vypíchnout Robertův vztah s Maxine, „enemies to friends“ je moje třetí nejoblíbenější dynamika a tady byla zvládnutá přímo učebnicově.
Douglas (Josh Lucas) byl obšoust na první pohled a byť jsem se všemožně snažila najít pro něj nějakou polehčující okolnost, každým svým rozhodnutím mi ukázal, že je přesně tak na nic, jak si myslím. Linda/Penelope (Laura Dern) byla fantasticky zahraná, ale přiznám se, že u jejího příběhu jsem se vůbec nechytla. Víc mě zajímala Virginia (Amber Chardae Robinson), která byla ale nepřekvapivě docela upozaděná, a doufám, že v případné druhé řadě se jí budou věnovat víc. Evelyn (Allison Janney) mě bavila hodně, protože Allison Janney je záruka kvality, jinak by byla na podobné úrovni s Lindou.
Hodně mě překvapily s vývojem Normy (Carol Burnett): od začátku jsem čekala, že jako zelenina nezůstane, ale to její vražedné řádění mě velmi příjemně překvapilo. Naopak nepříjemně mě překvapili s Mitzi (Kaia Gerber) a to hlavně castingem, byť musím uznat, že tady si Kaia Gerber vedla o dost líp než v AHS. Na druhou stranu tady hrála jednorozměrné bimbo bez jakékoliv hloubky, na kterém žádná zápletka nestála, takže ten casting vlastně asi klapl.
Vzhledem k lineárnímu ději seriálu se dají dost špatně vypíchnout jednotlivé epizody, ale musím zmínit Maxine Bags a Prince, protože tu jsem skutečně prožívala a měla jsem hrozný strach, že tomu křehkému přátelství mezi Maxine a Robertem zlomí vaz. To jsem samozřejmě ještě neviděla finále, u kterého jsem zcela beze studu bulela a to ještě před tím, než šel k zemi Robert. Poprvé mě rozbrečela mě Kristen Wiig svým výkonem; na Maxine bylo vidět, jak se jí zhroutil svět, a fakt mě to dostalo.
Celkově je Palm Royale výborně napsaná a vtipná záležitost, u které mě štve jen ten cliffhanger (to bylo, proč jsem brečela potřetí), a upřímně doufám, že bude druhá řada, protože takhle to nesmí skončit. Schválně jsem tuto recenzi neformátovala jako minisérii, abych to manifestovala, takže si držme palce.