_______
1.01 Návrat - 1.02 Děti na prodej - 1.03 Cesta ke slávě - 1.04 Stud - 1.05 Dopis - 1.06 Tajný závod - 1.07 Strach - 1.08 Právo na smrt - 1.09 Svědomí - 1.10 Prsten - 1.11 Mimo realitu - 1.12 Právo na práci - 1.13 Tam a zpět
Nejsem si jistá, jestli jsem to tady už někdy zmínila, ale Redakce byl jeden z mých prvních nejoblíbenějších seriálů. Bylo to v době, když bylo mezi mými vrstevníky totálně necool dívat se na cokoliv z české produkce, takže jsem se o tom moc nešířila, ale poctivě jsem sledovala každé opakování, nahrávala na svou jednu přidělenou videokazetu, a vášnivě shippovala Kláru a Kamila (byť „shipping“ jako takový pro mě tehdy byl ještě zcela neznámý pojem). Mimoto jsem si celkem jistá, že Redakce byla jedním z důvodů, proč jsem šla studovat žurnalistiku. To nebyla nejlepší volba, stejně jako nebyla nejlepší volba se na seriál z nostalgie znovu podívat. Řekněme si to na rovinu, že nezestárl zrovna ze ctí.
Přiznám se, že jsem dlouho neviděla nic, co by na diváka vyloženě křičelo „psal mě zahořklý heterák v krizi středního věku“ jako Redakce a to hned od první epizody. Viktor (David Matásek) jeMary-Sue autora jeden z těch chlapů, co má vždycky pravdu, i když ji nemají, a za jehož problémy vždycky můžou ženy, nikdy ne jeho absence páteře a sebereflexe. Ta mentální gymnastika, kterou scénář často dělá, jen aby byl Viktor v právu, mě upřímně překvapovala. A samozřejmě se vždycky chová normálně a chlapsky pochopitelně - ostatně jako všechny ostatní mužské postavy.
Tento přístup se bohužel podepisuje i na ženských postavách: buď jsou to zahořklé neobjektivní feministky jako roky manželem podváděná Anna (Dana Batulková), rohožky čekající, až si jich někdo všimne jejich handicapu navzdory jako matka samoživitelka Klára (Pavla Vitázková), mladé a krásné roztleskávačky, které rozumí mužskému pohledu (tzv. pick-me) jako Veronika (Zuzana Zlatohlávková) a Linda (Irena Máchová) nebo kariéristky a semetriky jako Alice (Barbora Kodetová), které se naštěstí vždycky trochu uklidní, když se jich Viktor dotkne svou kouzelnou hůlkou. Cílem všech těchto postav je někoho sbalit, protože ženská bez chlapa je očividně na světě k ničemu. Není divu, že pořád odbourávám tolik internalizované misogynie, když jsem vyrostla na seriálech jako tyto.
Jak jsem psala výš, seriál mi vyrazil dech hned od první epizody; Návrat se zabývá kauzou malíře, kterého po skotačení se svou mladou studentkou klepla pepka, a jehož obrazy zmizely. Celá redakce s Viktorem v čele od začátku nasazuje na malířovu vdovu, kterou démonizují za to, že chtěla obrazy - které jí podle práva teď patří - prodat, protože to by chudák nebožtík přece nechtěl. S úžasem jsem zírala na to, jak mi narativ vnucuje, že malíř a jeho milenka jsou nějací krutou semetrikou stíhaní tragičtí milenci, zatímco já se dívám na starého obšousta, který si hrál na mladíka se svou vlastní studentkou, a který se chtěl postarat o to, aby manželka, ze které dělal roky krávu, od rozvodu odešla s holým zadkem. Zápletka to nebyla špatná, ale provedení ji totálně zabilo.
Po tom úvodním zážitku jsem se trochu bála zapnout další epizodu a věděla jsem proč: Děti na prodej se zabývají ilegálními adopcemi, což je kauza, kterou Viktor nechce dát Anně, protože Anna je žena a tím pádem automaticky zaujatá. Nakonec povolí, načež normálně inteligentní Anna samozřejmě okamžitě provede kravinu, aby mohl mít Viktor pravdu (protože chlapi jako on samozřejmě nikdy nemají předsudky, pouze zkušenosti). Třešničku na dortu tomu nasadí Kamil (Roman Zach), který se ožere a ráno zjistí, že měl asi sex s holkou pod zákonem - tj. dítětem - čemuž se celá redakce svorně směje a dělá vtipy o lolitkách. Pro Kamila to samozřejmě dopadne dobře, protože dotyčné nebylo čtrnáct, ale skoro osmnáct, takže je jeho chování nakonec samozřejmě zcela v normě a chlapsky pochopitelné, ale já jsem upřímně zvažovala, jestli se na to prostě nevybodnout.
Cesta ke slávě mě přesvědčila o tom, že jsem asi měla, protože co tam Zdeněk (Michal Novotný) dělal za závěry o ženě, o které nic neví, a volbách, které on sám nikdy nebude muset udělat, z toho mi oči zase jednou přecházely. Hned na to mi další hřebík do rakve zatloukl Stud, což byla epizoda o znásilnění, takže hezky česky „jak měl chudák vědět, že ne znamená skutečně ne“ narativ. Na to, že měl Viktor samozřejmě zase pravdu, jsem si už zvykla, ale ty vtipy na téma domácí násilí, které měl Lubor (Milan Šteindler) hned hezky připravené, jsem připravená nebyla. V této fázi jsem upřímně nevěděla, jestli jsem statečná nebo blbá, když zapínám další epizodu.
U Dopis mám v poznámce akorát „líbí se mi, jak Alice Veronice neustále vysvětluje, že je úplně blbá a na Luborovo odpudivé chování reaguje přehnaně“, takže asi taky pecka. Tajný závod mám úplně bez poznámky a pak jsem si na měsíc musela odpočinout, takže to se vlastně taky dá brát jako komentář. Zbytek řady jsem sjela najednou a možná je to tím, že jsem to měla jenom na pozadí, nebo tím, že jsem si odpočinula, ale od poloviny šla řada mnohem víc do humoru místo do moralizování a míň jsem u toho trpěla.
Strach by byl fajn díl, kdybych byla Viktorovi schopná přát cokoliv dobrého. Právo na smrt jsem si docela pamatovala, protože když jsem byla na gymplu, byla eutanazie docela diskutované téma, ale teď mi ta kauza přišla trochu utopená ve Viktorových námluvách a dialozích o tom, jak měl vlastně zase pravdu. Svědomí a Czech Press Photo jsem si taky docela pamatovala a pořád mi přišla dobré, byla to hezká ilustrace Kamilova charakteru (a bohužel taky Klářina, když se Kamilovi omluví, byť nemá za co). Prsten nebyl o kauze skoro vůbec, ale dlouhohrající gramofonová deska mě upřímně rozesmála, to se jim povedlo. Mimo realitu měla spolupráci Kamila a Kláry a byť Kamila dospělýma očima nemůžu vystát, stejně to byla nostalgie. Zkazil mi to ale Viktor, který se opět ukázal jak kretén nad kretény; je skutečně záhada, proč dá Alice přednost práci v zahraničí před ním.
U Právo na práci mám v poznámce pouze „už teď si to nepamatuju“, takže asi další perla, a Tam a zpět mě zaujalo snad jenom hereckým výkonem Zuzany Onufrákové potom, co Veronika potratí, to byla krásná práce. Navíc musím vypíchnout, že to byl moc hezky udělaný závěr série v případě, že by nedostali další řadu, tak se mi to líbí.
Celkově je první řada Redakce krásným příkladem toho, jak to vypadá, když se narativ neopírá o názory, povahy a jednání postav, ale o názor svého autora. Není problém v tom, jaké příběhy seriál vypráví ani jak se k nim staví jejich postavy, problém je v tom, že je z každé zápletky velmi dobře cítit, jaké chování považuje autor za správné, a to je podle mě špatně napsaný scénář.
Normálně bych na tomto místě napsala něco o „produktu své doby“, ale z české produkce jsem toho viděla docela dost a většinu toho světobolu, který jsem vypsala výš, na dobu nehodí. Každopádně pokračuju, protože jsem idiot, a naivně doufám, že zbytek seriálu se bude spíš držet v té humorné rovině a přestane moralizovat, protože na to se skoro nedá dívat.
Přiznám se, že jsem dlouho neviděla nic, co by na diváka vyloženě křičelo „psal mě zahořklý heterák v krizi středního věku“ jako Redakce a to hned od první epizody. Viktor (David Matásek) je
Tento přístup se bohužel podepisuje i na ženských postavách: buď jsou to zahořklé neobjektivní feministky jako roky manželem podváděná Anna (Dana Batulková), rohožky čekající, až si jich někdo všimne jejich handicapu navzdory jako matka samoživitelka Klára (Pavla Vitázková), mladé a krásné roztleskávačky, které rozumí mužskému pohledu (tzv. pick-me) jako Veronika (Zuzana Zlatohlávková) a Linda (Irena Máchová) nebo kariéristky a semetriky jako Alice (Barbora Kodetová), které se naštěstí vždycky trochu uklidní, když se jich Viktor dotkne svou kouzelnou hůlkou. Cílem všech těchto postav je někoho sbalit, protože ženská bez chlapa je očividně na světě k ničemu. Není divu, že pořád odbourávám tolik internalizované misogynie, když jsem vyrostla na seriálech jako tyto.
Jak jsem psala výš, seriál mi vyrazil dech hned od první epizody; Návrat se zabývá kauzou malíře, kterého po skotačení se svou mladou studentkou klepla pepka, a jehož obrazy zmizely. Celá redakce s Viktorem v čele od začátku nasazuje na malířovu vdovu, kterou démonizují za to, že chtěla obrazy - které jí podle práva teď patří - prodat, protože to by chudák nebožtík přece nechtěl. S úžasem jsem zírala na to, jak mi narativ vnucuje, že malíř a jeho milenka jsou nějací krutou semetrikou stíhaní tragičtí milenci, zatímco já se dívám na starého obšousta, který si hrál na mladíka se svou vlastní studentkou, a který se chtěl postarat o to, aby manželka, ze které dělal roky krávu, od rozvodu odešla s holým zadkem. Zápletka to nebyla špatná, ale provedení ji totálně zabilo.
Po tom úvodním zážitku jsem se trochu bála zapnout další epizodu a věděla jsem proč: Děti na prodej se zabývají ilegálními adopcemi, což je kauza, kterou Viktor nechce dát Anně, protože Anna je žena a tím pádem automaticky zaujatá. Nakonec povolí, načež normálně inteligentní Anna samozřejmě okamžitě provede kravinu, aby mohl mít Viktor pravdu (protože chlapi jako on samozřejmě nikdy nemají předsudky, pouze zkušenosti). Třešničku na dortu tomu nasadí Kamil (Roman Zach), který se ožere a ráno zjistí, že měl asi sex s holkou pod zákonem - tj. dítětem - čemuž se celá redakce svorně směje a dělá vtipy o lolitkách. Pro Kamila to samozřejmě dopadne dobře, protože dotyčné nebylo čtrnáct, ale skoro osmnáct, takže je jeho chování nakonec samozřejmě zcela v normě a chlapsky pochopitelné, ale já jsem upřímně zvažovala, jestli se na to prostě nevybodnout.
Cesta ke slávě mě přesvědčila o tom, že jsem asi měla, protože co tam Zdeněk (Michal Novotný) dělal za závěry o ženě, o které nic neví, a volbách, které on sám nikdy nebude muset udělat, z toho mi oči zase jednou přecházely. Hned na to mi další hřebík do rakve zatloukl Stud, což byla epizoda o znásilnění, takže hezky česky „jak měl chudák vědět, že ne znamená skutečně ne“ narativ. Na to, že měl Viktor samozřejmě zase pravdu, jsem si už zvykla, ale ty vtipy na téma domácí násilí, které měl Lubor (Milan Šteindler) hned hezky připravené, jsem připravená nebyla. V této fázi jsem upřímně nevěděla, jestli jsem statečná nebo blbá, když zapínám další epizodu.
U Dopis mám v poznámce akorát „líbí se mi, jak Alice Veronice neustále vysvětluje, že je úplně blbá a na Luborovo odpudivé chování reaguje přehnaně“, takže asi taky pecka. Tajný závod mám úplně bez poznámky a pak jsem si na měsíc musela odpočinout, takže to se vlastně taky dá brát jako komentář. Zbytek řady jsem sjela najednou a možná je to tím, že jsem to měla jenom na pozadí, nebo tím, že jsem si odpočinula, ale od poloviny šla řada mnohem víc do humoru místo do moralizování a míň jsem u toho trpěla.
Strach by byl fajn díl, kdybych byla Viktorovi schopná přát cokoliv dobrého. Právo na smrt jsem si docela pamatovala, protože když jsem byla na gymplu, byla eutanazie docela diskutované téma, ale teď mi ta kauza přišla trochu utopená ve Viktorových námluvách a dialozích o tom, jak měl vlastně zase pravdu. Svědomí a Czech Press Photo jsem si taky docela pamatovala a pořád mi přišla dobré, byla to hezká ilustrace Kamilova charakteru (a bohužel taky Klářina, když se Kamilovi omluví, byť nemá za co). Prsten nebyl o kauze skoro vůbec, ale dlouhohrající gramofonová deska mě upřímně rozesmála, to se jim povedlo. Mimo realitu měla spolupráci Kamila a Kláry a byť Kamila dospělýma očima nemůžu vystát, stejně to byla nostalgie. Zkazil mi to ale Viktor, který se opět ukázal jak kretén nad kretény; je skutečně záhada, proč dá Alice přednost práci v zahraničí před ním.
U Právo na práci mám v poznámce pouze „už teď si to nepamatuju“, takže asi další perla, a Tam a zpět mě zaujalo snad jenom hereckým výkonem Zuzany Onufrákové potom, co Veronika potratí, to byla krásná práce. Navíc musím vypíchnout, že to byl moc hezky udělaný závěr série v případě, že by nedostali další řadu, tak se mi to líbí.
Celkově je první řada Redakce krásným příkladem toho, jak to vypadá, když se narativ neopírá o názory, povahy a jednání postav, ale o názor svého autora. Není problém v tom, jaké příběhy seriál vypráví ani jak se k nim staví jejich postavy, problém je v tom, že je z každé zápletky velmi dobře cítit, jaké chování považuje autor za správné, a to je podle mě špatně napsaný scénář.
Normálně bych na tomto místě napsala něco o „produktu své doby“, ale z české produkce jsem toho viděla docela dost a většinu toho světobolu, který jsem vypsala výš, na dobu nehodí. Každopádně pokračuju, protože jsem idiot, a naivně doufám, že zbytek seriálu se bude spíš držet v té humorné rovině a přestane moralizovat, protože na to se skoro nedá dívat.