_______
“I spent thirty years being a lawyer, and I sometimes knew the person I was defending was guilty. And then agent Celetano mentioned this job and said I didn't have to lie anymore. That my work could be all about finding the truth and not just some better way of telling a lie for someone I was defending.”
 |
| zdroj: imdb.com |
První, co mě při sledování Elsbeth napadlo, byl Columbo. Elsbeth nejen že je stejně jako Columbo „howcatchem“ (což je očividně zavedený opak „whodunit“, ale navzdory faktu, že jeden z mých úplně nejoblíbenějších seriálů pracuje na stejném principu, jsem o tom termínů doteď neslyšela), ale Elsbeth má většinou od začátku seriálu na vraha spadeno a stejně jako Columbo jim nedá pokoj, dokud nepřijde na to, jak je dostat.
Mezi hlavní přednosti seriálu rozhodně patří, že Elsbeth Tascioni je přesně ta Elsbeth, kterou známe a milujeme, a jako bonus se o ní dozvídáme nové věci. Navíc mají veliké plus, že všechny ty „záminky“, se kterými Elsbeth podezřelé pronásleduje, se pak skutečně zhmotní v jejím bytě (vlastně i ten byt samotný vyplynul z případu); dařilo se jim na procedurál držet nijak od děje neodvádějící, ale přesto výraznou kontinuitu, která pravidelného diváka odměnila za vytrvalost a udělala Elsbeth jako postavu mnohem uvěřitelnější.
Co se týče dalších postav, Kaya Blanke (Carra Patterson) byla samozřejmě moje holka: miluju postavy, které jsou dopředu unavené tím, co se dozví, ale zároveň mají srdce na správném místě a nenechají si jen tak něco namluvit. Kayin vztah s Elsbeth pro mě rozhodně byla jedna z nejoblíbenějších částí seriálu. C. W. Wagner (Wendell Pierce) mě nijak zvlášť nezajímal, od začátku bylo jasné, že je nevinný, a těm „šachům“ s Elsbeth nevěnovali dost času na to, abych se do toho dostala, plus tím (za mě neopodstatněným) hysterákem na konci si mě taky rozhodně nezískal. S zbytkem detektivů zacházeli jako se soudci v The Good Wife, každý měl to svoje a člověk nikdy nevěděl, kdo na něj vyskočí tentokrát, a to jsem z nostalgického hlediska velmi ocenila.
Pilot na mě působil trochu těžkopádně, ale potěšili mě zmínkou o Carym Agosovi (Matt Czuchry); A Classic New York Character mělo Jane Krakowski (Joann Lenox) a to ji automaticky udělalo skvělou; Reality Shock mě jinak zvlášť nebavilo; Love Knocked Off bylo už trochu na sílu, ale mám slabost pro Hamptons; Ball Girl mě nudila k slzám, sportovní prostředí mě automaticky uspává; Something Blue mělo Keegana-Michaela Keye (Ashton Hayes), takže taky automaticky skvělá; Artificial Genius mě překvapivě bavilo případem; Sweet Justice bylo naopak tak překombinované, že mě to nebavilo ničím; a na A Fitting Finale se mi nejvíc líbilo, že kdyby nedostali druhou řadu, je to krásné a pozitivní zakončení.
Celkově je Elsbeth jeden z těch zábavnějších procedurálů, ale svou podstatu nezapře. Druhou řadu už dostali, ale myslím, že pokud nepřidají nějakou další postavu z původního seriálu, nechám si ujít.