_______
 |
| zdroj: imdb.com |
Nestává se často, že seriál se změnou kreativního týmu takříkajíc prokoukne, ale u Rick and Morty se jim to podle mě povedlo. Jasně, nějaká únava materiálu tam je, nakonec seriál běží už třináct let, a hezky se na něm ukazuje, že ačkoliv fiktivní svět jako takový nemusí mít žádné hranice, dobře napsané postavy je mají, a pokud nechtějí ztratit samy sebe a diváky, ten nekonečný svět se eventuálně přece jen smrskne. Zatím to ale není na škodu, aspoň podle mě ne.
There's Something About Morty mělo Evil Mortyho, který mě obvykle hodně baví, takže mě překvapilo, jak slabé to bylo; Ricks Days, Seven Nights bylo výborné, na konci jsem si upřímně přála, aby Rick naklonoval Teda, oživil Margery a dal jim happy end, ale skutečný konec byl samozřejmě mnohem věrnější seriálu; a Rick Fu Hustle má podle mě nejlepší milostnou scénu od dob Team America: World Police, po dlouhé době jsem se smála nahlas a dokonce si to i vracela.
A Ricker Runs Through It měla všechny ingredience správné Rick and Morty zápletky, ale nějak mě to nechytlo; Jer Bud ve mně vzbudil stejný pocit, jako předchozí epizoda, nejvíc mě bavila scéna po titulcích; Erickerhead byla epizoda centrovaná na Summer, beru všemi deseti; a MortGully: The Last Rickforest mě podle poznámek bavila, ale teď při psaní recenze mi trvalo vzpomenout si, o čem vlastně byla.
Rickuiem Mort a Dream mi hlavní zápletkou byla tak nějak povědomá (je to skoro devadesátá epizoda seriálu, takže to není tak překvapivé), nicméně vedlejší zápletka se Summer a Jerrym mě bavila hodně, zvlášť Jerryho jsem si užila; Salute Your Morts byla výborná, především konec se Space Beth (protože miluju Space Beth); a Field of Dreams bylo správně, střízlivě srdcebolné a líbí se mi, jak teď dělají konec každé řady tak, že v případě nutnosti může sloužit i jako finále seriálu. V současném „televizním“ světě projekty neznají dne ani hodiny.
Celkově už Rick and Morty pěkných pár let není nic, v čem bych hledala hlubší pravdy (v těch posledních dílech před obměnou kreativního týmu už to ani nešlo), ale pořád se docela dobře bavím, a to mi stačí.
There's Something About Morty mělo Evil Mortyho, který mě obvykle hodně baví, takže mě překvapilo, jak slabé to bylo; Ricks Days, Seven Nights bylo výborné, na konci jsem si upřímně přála, aby Rick naklonoval Teda, oživil Margery a dal jim happy end, ale skutečný konec byl samozřejmě mnohem věrnější seriálu; a Rick Fu Hustle má podle mě nejlepší milostnou scénu od dob Team America: World Police, po dlouhé době jsem se smála nahlas a dokonce si to i vracela.
A Ricker Runs Through It měla všechny ingredience správné Rick and Morty zápletky, ale nějak mě to nechytlo; Jer Bud ve mně vzbudil stejný pocit, jako předchozí epizoda, nejvíc mě bavila scéna po titulcích; Erickerhead byla epizoda centrovaná na Summer, beru všemi deseti; a MortGully: The Last Rickforest mě podle poznámek bavila, ale teď při psaní recenze mi trvalo vzpomenout si, o čem vlastně byla.
Rickuiem Mort a Dream mi hlavní zápletkou byla tak nějak povědomá (je to skoro devadesátá epizoda seriálu, takže to není tak překvapivé), nicméně vedlejší zápletka se Summer a Jerrym mě bavila hodně, zvlášť Jerryho jsem si užila; Salute Your Morts byla výborná, především konec se Space Beth (protože miluju Space Beth); a Field of Dreams bylo správně, střízlivě srdcebolné a líbí se mi, jak teď dělají konec každé řady tak, že v případě nutnosti může sloužit i jako finále seriálu. V současném „televizním“ světě projekty neznají dne ani hodiny.
Celkově už Rick and Morty pěkných pár let není nic, v čem bych hledala hlubší pravdy (v těch posledních dílech před obměnou kreativního týmu už to ani nešlo), ale pořád se docela dobře bavím, a to mi stačí.