_______
 |
| zdroj: csfd.cz |
Byť už jsem do třetí řady byla připravená na to, jak tento seriál funguje - že na začátku vždycky naservíruje spoustu postav a dílčích zápletek, které se jeví zbytečně, ale v poslední epizodě vysvětlí, jak to spolu všechno souviselo a nezbývá než smeknout klobouk nad tím, jak promyšlené to je - stejně se to pro mě ze začátku trochu táhlo až prakticky tak do pátého dílu. Závěr už pěkně odsýpal a poslední díl byla pecička. Když se na to ale podívám tak, že spousta zahraničních seriálů funguje tímto způsobem, bude asi můj problém především v tom, že mě nezajímají hlavní postavy, které to mají držet, než to začne zapadat do sebe.
Remeš (Jiří Langmajer) mě nebaví, protože mě nebaví Jiří Langmajer a jelikož Remeš nemá nic navíc, než Langmajerovy obvyklé role, je těžké se něčeho chytit. Ester Fuchsová (Lenka Vlasáková) byla rozhodně lepší sekundant než její předchůdkyně, nicméně Tamaru (Zuzana Kanóczová) rozhodně nedohnala. To ale podle mě nebyl problém Lenky Vlasákové, ale faktu, že Ester byla psaná vyloženě jako sekundant bez jakýchkoliv vlastností a povahových rysů, které by z ní dělaly vlastní postavu. Měla jsem pocit, že kdyby tam nebyla, nebyl by absolutně rozdíl v tom, jak by děj vypadal.
Oliva (Miroslav Donutil) mě baví, je vidět, že si to Miroslav Donutil užívá a člověk si to užívá s ním. Přišlo mi ale, že tu jeho zápletku nijak nedořešili, což byla škoda. Viktor Kostka (Petr Stach) a Bára Vajštajnová (Denisa Nesvačilová) přišli jako jedno balení a víceméně se chovali jako dva v jednom. Petr Stach nehrál žádnou novinku, takto ho znám a mám ráda, ale fusky mi neustřelil - z divadla vím, že umí víc. Co se týče Vajštajnové, mohly být s Fuchsovou klidně jedna postava, která by aspoň měla co dělat.
U Marka Doležala (Pavel Řezníček) jsem se vždycky musela na chvilku zamyslet, co tam vlastně dělá a kdo to je, takto zbytečný mi přišel, byť Pavel Řezníček je vlastně herecky fajn.Žížala Michal Dalecký (David) si podle mě odsloužil dost na to, aby mu dali víc prostoru, klidně mohl dělat to, co Doležal - postavy nemusí mít jenom jeden účel a umět jen jednu věc.
Zápletka byla jako vždycky na jedničku. Přiznám se, že jsem tak nějak tušila, že Jonášova (David Švehlík) úloha byla větší, než to na začátku vypadalo, a nevěřila jsem jim ani na minutu, že z něj udělají oběť. David Švehlík už touto dobou přece jenom nehraje žádné čurdy, takže rozuzlením jsem v tomto ohledu překvapená nebyla. Byla jsem ale překvapená jeho spojením s Mertlem (Ondřej Kavan) i tím, jak Mertl nakonec dopadl, to bylo fakt hodně drsné. Myslím, že už u první řady jsem psala, jak ráda mám, když se za zdánlivě velkolepou zápletkou schovává přízemní lidský motiv, což tady opět zafungovalo výborně.
Zkrátka a dobře, Labyrint podle mě potřebuje trochu trpělivosti, ale dodívat se do konce i tentokrát stálo za to. Jsem zvědavá, jestli bude čtvrtá řada.
Remeš (Jiří Langmajer) mě nebaví, protože mě nebaví Jiří Langmajer a jelikož Remeš nemá nic navíc, než Langmajerovy obvyklé role, je těžké se něčeho chytit. Ester Fuchsová (Lenka Vlasáková) byla rozhodně lepší sekundant než její předchůdkyně, nicméně Tamaru (Zuzana Kanóczová) rozhodně nedohnala. To ale podle mě nebyl problém Lenky Vlasákové, ale faktu, že Ester byla psaná vyloženě jako sekundant bez jakýchkoliv vlastností a povahových rysů, které by z ní dělaly vlastní postavu. Měla jsem pocit, že kdyby tam nebyla, nebyl by absolutně rozdíl v tom, jak by děj vypadal.
Oliva (Miroslav Donutil) mě baví, je vidět, že si to Miroslav Donutil užívá a člověk si to užívá s ním. Přišlo mi ale, že tu jeho zápletku nijak nedořešili, což byla škoda. Viktor Kostka (Petr Stach) a Bára Vajštajnová (Denisa Nesvačilová) přišli jako jedno balení a víceméně se chovali jako dva v jednom. Petr Stach nehrál žádnou novinku, takto ho znám a mám ráda, ale fusky mi neustřelil - z divadla vím, že umí víc. Co se týče Vajštajnové, mohly být s Fuchsovou klidně jedna postava, která by aspoň měla co dělat.
U Marka Doležala (Pavel Řezníček) jsem se vždycky musela na chvilku zamyslet, co tam vlastně dělá a kdo to je, takto zbytečný mi přišel, byť Pavel Řezníček je vlastně herecky fajn.
Zápletka byla jako vždycky na jedničku. Přiznám se, že jsem tak nějak tušila, že Jonášova (David Švehlík) úloha byla větší, než to na začátku vypadalo, a nevěřila jsem jim ani na minutu, že z něj udělají oběť. David Švehlík už touto dobou přece jenom nehraje žádné čurdy, takže rozuzlením jsem v tomto ohledu překvapená nebyla. Byla jsem ale překvapená jeho spojením s Mertlem (Ondřej Kavan) i tím, jak Mertl nakonec dopadl, to bylo fakt hodně drsné. Myslím, že už u první řady jsem psala, jak ráda mám, když se za zdánlivě velkolepou zápletkou schovává přízemní lidský motiv, což tady opět zafungovalo výborně.
Zkrátka a dobře, Labyrint podle mě potřebuje trochu trpělivosti, ale dodívat se do konce i tentokrát stálo za to. Jsem zvědavá, jestli bude čtvrtá řada.
