_______
zdroj: imdb.com |
Na začátku první sezóny se říká: „You think you know a story but you only know how it ends. To get to the heart of a story you have to go back to the beginning...“ A čtvrtá sezóna byla tím koncem, který jsme znali, a přesto neznali. Byla o tom, jak se Henry znovu dostal na místo, kde před lety ztratil Anne Boleyn, a znovu tam ztratil, tentokráte Catherine Howard. Byla o tom, jak znovu našel klid, jako když našel Jane Seymour (Annabelle Wallis), ačkoli Kate Parr ho nemilovala. Byla o tom, jak se stárnoucí muž snaží obelhat čas, ale prohrává, ačkoliv je králem Anglie, a tak se připravuje na smrt. Byla prostě skvělá.
Dosud nejsilnějším finálem pro mě bylo finále druhé řady, Destiny and Fortune. Na Death of a Monarchy jsem se těšila, protože jsem viděla stills, na kterých byla Anne Boleyn. A nebyla jsem zklamaná - všechny tři královny, Katherine (Maria Doyle Kennedy), Anne i Jane, které přišly orodovat za své děti, měly úžasný proslov, bylo to skvělé. Smrt Suffolka byla smutná. Henryho loučení bylo ještě smutnější a závěrečný doslov, objevující se přes Henryho obraz, nad kterým zrekapituloval nejlepší momenty svého života a seriálu, způsobovaly husí kůži z toho skutečného konce. A opravdu nejlepší bylo, že tím, že nám neukázali Henryho smrt, ho nechali umřít samotného. Úplně samotného.
Finále čtvrté řady dokázalo něco, co se povedlo závěru jen málokterého seriálu - vnímala jsem, že je to konec, že The Tudors skončili (i když poslední díl nechal leccos otevřené). Za sebe říkám, že to byla skvělá historická fikce... Skvěle obsazená, s nádhernou hudbou (na světě je jenom málo lepších melodií, než je A Historic Love /To video je brilantní./), se super kostýmy, správně cheesy. Těším se, až si to zopakuju.