Fargo (1996)

A lot can happen in the middle of nowhere.

zdroj: imdb.com

IMDb. Film, který mi svou atmosférou hrozně připomněl Capoteho Chladnokrevně. Prostě, věcně a prakticky popisovaná tragédie (která se během filmů vůbec jako tragédie nejeví) je sdělována naprosto rutinně z pohledu policistky (Frances McDormand), pro kterou je to jen další práce, a ne z tolik americky oblíbeného pohledu rodiny oběti. Vůbec to celé bylo popisované tak, až se člověk musel občas smát. (Ale zase stačí pootočit úhel - nejspíš byl divák jediný, kdo se pohledu na nohu v ponožce, trčící z drtičky na dřevo, zdál vtipný.)

Uznávám, že tam bylo pár vedlejších linií, jejichž důvod jsem tak úplně nepochopila, například spolužák hlavní hrdinky, policistky. Jestli měl znázornit, že i ona je člověk z masa a kostí, bylo to naprosto zbytečné, protože jestli něco dělá člověka, tak je to jeho rutina, která z filmu úplně vystupovala.

Stejně jako v Constantine-ovi jsem zase nemohla odtrhnout oči od Petera Stormare-a (Gaear Grimsrud); kdo by čekal, že se z magora z béčkového Prison Break vyklube takový herec. (Prostě, jak umí zahrát psychouše, tak je můj.) Steve Buscemi (Carl Showalter) opět luxusní. Zbytek obsazení neurazil, ani nepotěšil - většinu těch tváří opravdu neznám a tak se k nim nemůžu vyjádřit.

Tohle se dá ostatně napsat o celém filmu - rozhodně neurazil, ale ani mě neuvedl do extáze. Takže tak.