_______
The House of Batiatus has fallen.
 |
| zdroj: imdb.com |
Postavy: Nejžhavější aférou druhé řady bylo asi přeobsazování. Zatímco fakt, že přeobsadili Spartaca (zesnulého Andyho Whitfielda vystřídal trochu méně namakaný a celkově menší Liam McIntyre), mě nijak nezdrtil - Spartacus pro mě byl natolik plochá, nezajímavá a "zbytečná" postava, že kdybych o tom nevěděla, všimnu si toho až po nějaké době. Kdo mě ale vytočil byla Neavia - měla jsem tu postavu docela ráda a Lesley-Ann Brandt byla nádherná. Cynthia Addai-Robinson nikoli, navíc nová povaha Naevie tím byla ještě nesnesitelnější. Na konci mě dost podráždilo, když přežila.
Osobně jsem byla dost zvědavá na to, jak se seriál co do děje a síly vypořádá se ztrátou Batiata (John Hannah). Až do pátého dílu jsem jeho absenci pociťovala silně, v/po pátém díle se Glaber (Craig Parker) konečně vzpamatoval natolik, že mě fakt mrzelo, když ho ve finále oddělali. A to tak, že hodně. Jeho smrt mě zasáhla stejně, jako tehdy Batiatova.
Ilithyia (Viva Bianca) byla skvělá, krásná, dokonalá, po finále moje nejoblíbenější postava vůbec. Po prequelu byla na chvíli sesazená miláčkem Gaiou (Jaime Murray), ale vrátila se v plné síle a znovu mě donutila ji prostě milovat. Hlavně v Monsters, které pro mě dosáhly kvality prvosezónové Whore. Původně jsem myslela, že se na konci ocitla ve stejné pozici, jako Lucretia na konci jedničky, což mě moc nepotěšilo, ale pak jsem byla upozorněna, že Il ve skutečnosti taktéž zemřela, jen to blbě natočili, což mě rozladilo ještě víc, než smrt Glabera. Teď už tam nezůstal fakt nikdo, kvůli komu bych sledovala další řadu.
Lucretia (Lucy Lawless), která mě na druhou stranu původně natáhla i přesto, že jsem se do seriálu zase tolik nezamilovala, se mi v druhé řadě zprotivila. Sice jsem s ní soucítila, když se stala obětí Ashura (Nick Tarabay) - který mimochodem dostal, co si zasloužil - ale celkově na mě byla až moc šáhlá, a její úplný závěr s nemluvnětem byl na mě skutečně příliš. Fuj, jsem ráda, že je pryč.
Co se týče těch
Co se týče nových postav, tak byly skutečně dobré akorát tak k tomu, aby zařvaly, bída a děs. Seppia (Hanna Mangan Lawrence) a Seppius (Tom Hobbs) byli společně nesnesitelní a dobří akorát k tomu, aby epicky pošli. (V tomhle Seppia vede, její konec ve vaně si budu do smrti pamatovat jako jednu z nejepičtějších seriálových scén vůbec.) Varinius (Brett Tucker) nebavil ani ve své smrti a námatkou takovou Saxu (Ellen Hollman), kterou jmenuju, protože mi z povstalců přišla na jazyk jako první a patří i do skupiny zbytečných nových postav, bych s radostí obětovala za Miru. (A fake!Naeviu bych přibalila.)
Co se tak zhruba dělo: Dělo se přesně to, co se po finále Blood and Sand dalo očekávat. Lucretii hrálo. Hraje si na poselství bohů a jediné, co chce, je pomstít se Ili a vzít si její dítě s sebou za Batiatem. Glaber je vzteklý, protože mu Sparty dává klepec, a Sparty nabírá další otroky, povstalce a zajatce, aby mohl ten klepec Glaberovi dávat.
Co mě opravdu bavilo byly ty lahodné intriky a vrážení nožů do zad, které se mezi Římany děly. To jsem si opravdu užila. Možná proto mě Spartacův tábor tolik nebavil - všichni tam byli tak hrozně čestní levičáci, že bych je vzala plamenometem. Zato Římani - ať už Glaberovi a jejich manželská krize, mimomanželské soulože, či Ashur a Římani a všechny Lucretiiny plány - to bylo jiné kafe. Ashur se z otravné vyhoupl na hodně dobrou postavu, i když hovado jak hrom, a od Glabera bych si po šestém díle nechala naplácat a po osmém už totálně všechno.
Největším vtipem celé sezóny byly ale dialogy - ani ne tak jejich obsah, jako spíš jazyk a forma. Nevím, jestli si to už jen nepamatuji, nebo ty dialogy od prequelu a první řady ještě přikrášlili, nicméně vždycky, když z nich vylezlo něco jako, "and the Gods shall weep for their suffering," vyprskla jsem smíchem. Představa, že otroci nabraní z řad barbarů nebo plebsu oplývali takovou jazykovou schopností je docela komická.
V návaznosti na toho musím prostě podotknout, že Crixus (Manu Bennett) a fake!Neavia mě zabíjeli - zvlášť, když jim dali slo-mo. Fake!Naevia byla hrozná (teď už se opakuju, ale ona mi fakt vyloženě vadila), dohromady s Crixovým slintáním a fňukáním, že mu ji ojela celá armáda, naprosto nesnesitelná a ještě ty dialogy ("Then let us ignite the sun and strike darkness with its warmth."), no prostě zabít Naevii.
Finále: Tak Miru odpravili pěkně hnusně a rychle, dokonce tam ani nebylo žádné koulervoucí rozloučení s vychrchláváním krve. Fake!Naevia si to u mě nevylepšila ani tím, jak se postarala o Ashura, ale možná ji jen nechci mít ráda. Celkově finále nic speciálního, epickosti vany z Monsters nedosáhla ani jedna scéna. Z těch mrtvých mě mrzí jen Glaberovi (ale to jakože dost - fakt, že jsou mrtví oba je pro mě do další sezóny nejspíš přímo deal-breaker), a Mira.
Kolem a kolem... Nové postavy se letos ukázaly jako těžce naprd, takže jejich schopnosti přijít s někým, kdo by mě bavil jako Batiatus, Lucretia, Gaia, Ilithiya či Glaber, už vůbec nevěřím. A vzhledem k tomu, že všichni výše zmínění, kvůli kterým mělo cenu sledovat, jsou pod drnem, tak jediné, co by mě přimělo jít do třetí řady by bylo, kdyby nabrali nějaký takový herecký formát, jako byl John Hannah. Takže nejspíš pá pá, Sparty, bylo to celkem fajn.