_______
Some legends are written in blood.
 |
| zdroj: imdb.com |
Postavy: Achillova pata každého seriálu. V prvních dvou, třech dílech, byla postava Spartaca (Andy Whitfield) horší, než Jeho Veličenstvo Ocas Robin Hood, ale pak se to drobátko zvedlo. Bohužel, na hlavní postavu je ještě pořád příliš jednoduchý, prvoplánový, předvídatelný a patetický. Narozdíl od Robina má ale tu nespornou výhodu, že je kus. Škoda, že ani to nestačilo.
Paradoxem je, že seriál pro mě táhly - a byly jediným důvodem, proč jsem se dál okrádala o čas - vedlejší postavy. John Hannah mě jako Batiatus úplně dostal, byl výborný. John Hannah bývá výborný, ale tady to byl Říman. Mňam. Lucy Lawless otřásla svými fanoušky a jsem si jistá, že si to užila. Já jsem si její Lucretii chvílemi užívala ještě víc, než Batiata. Postava Ilithyie (Viva Bianca) byla prostě úžasná, hlavně ve Whore, a ve finále mou lásku k té nebetyčné mrše ještě podpořila. Se zbytkem to mám na štíru, vlastně... Ne, nebavil mě stejně, jako Spartacus. (Ano, skutečně jsem promrhala třináct hodin jen kvůli třem postavám.)
Co se tak zhruba dělo: Římani zajmou Spartaca a vezmou mu ženu (Erin Cummings). To je velice smutné. Spartacus trpí. Ještě smutnější. (A nejsmutnější je to, jak zoufale je to nezábavné.) Pak začne bojovat, oholí se a ostříhá (A hle, on je hezkej!) a snaží se, aby dostal ženu zpět. Ta pak umře. Velice, velice, velice smutné. (Byla dost otravná a po její smrti začal být Spartacus zajímavější, to jen tak mimochodem. Lezla mi na nervy jak žádná jiná a to tam skoro nebyla.) Spartacus bojuje se žampiónem Capui Crixem (Manu Bennett), pak se stává žampiónem sám. To má být asi veselé. Pro mě nastává druhé období kopru, jelikož teď žase fňuká bývalý žampión. Pak pár postav umírá, mezi nimi oba gayové. (Seriál je totiž politicky nekorektní.) A pak umřou skoro všichni.
Do toho se hodně souloží, stříká kečup (někdy vypadá spíš jak protlak smíchaný s worcesterovkou), ukazují se prsa, porcují spoluobčané a spoluotroci, pláče, sprostě nadává, a přehrává.
Finále: Finále bylo v podstatě uvozeno předposledním dílem a v ničem ho nijak nepředčilo. Dalo se říct jen OMFG... řežba to byla dobrá, ale tam to asi končí... Jediný, kdo potěšil, byla Ilithyia. No nechci asi vidět druhou sérii bez Batiata, který to táhl nahoru, to bude patos (jako to byl od smrti Batiata, při Spartacově proslovu jsem se málem vyvrátila), Lucretia je na tom špatně, Spartacus to sám neutáhne a jediná další plastická postava je Crixus, který nebude dělat celou druhou řadu nic jinýho, než fňukat po Naevii (Lesley-Ann Brandt). Ale jak říkám, kečup, řev a finálová řežba dobrý. Sice bez dalšího rozměru s bez žádné catch phrase, jako 'This is SPARTA!' (Jako by to tam mělo patřit...), ale dalo se.
Seriál měl dobrou hudbu a dobré, hodně dobré kostýmy. Kostýmy na tom byly vlastně to nejlepší, hlavně ženské. Kdo má rád Rome, nejspíš mu to moc nesedne. Komu se líbilo 300 a to jakože hodně, bude v extázi - tady má místo filmu rovnou seriál. Asi tak tří díly a tři postavy jsem si opravdu užila, ale s tou druhou řadou stále váhám. Uvidíme. Nicméně přeji Andymu Whitfieldovi brzké uzdravení.