Wire in the Blood: Series 3 & 4

| Series 1 & 2 | Series 3 & 4 | Series 5 & 6 |
_______

“The trilling wire in the blood / Sings below inveterate scars / Appeasing long forgotten wars.”
- T.S. Eliot: The Four Quartets (Burnt Norton)


Series 3
3.01 Redemption - 3.02 Bad Seed - 3.03 Nothing But the Night - 3.04 Synchronicity

zdroj: imdb.com

Nenaplněný vztah mezi Carol (Hermione Norris) a Tonym (Robson Green) postoupil tak, že už o tom dokonce otevřeně mluvili, a bylo docela bolestivé to sledovat - hlavně, jak Carol trpí, když si uvědomuje, že Tonyho mít nikdy nebude. Touhle dobou už mě dost začaly bavit i další postavy, kterým se děj příliš nevěnuje, jako Carolini podřízení Paula McIntyre (Emma Handy), kterou se pořád snažím někam povahově zařadit, a ambiciózní Kevin Geoffries (Mark Letheren). Bylo by fajn, kdyby se jim děj věnoval trochu víc, třeba se ještě zadaří.

Redemption mě víc, než případem, bavilo situací hlavních postav. Bad Seed (“No one is born evil. It’s a choice we make.”) mě naprosto dostala. Ukazovala Tonyho jako kantora, ukázala ho hodně zranitelného po smrti studenta a líbilo se mi, že ta šeď v něm trochu ztmavla a ten vědecký odstup, které má ke všemu a ke všem (“Ultimately, he treats everyone as specimens. As insects.”) ustoupil té vášni, kterou někde v sobě má. Nothing But the Night bylo hodně zajímavé z psychologického hlediska, ale mnohem víc než hlavní případ mě bavil Tonyho přátelský stalker (Sara Stewart) a přístup, jaký k celé věci zaujal. Nejdrsnější z celé sezóny ale bylo Synchronicity, kde se Tony dozví, že má nádor na mozku, a najednou neví, co se sebou. Ani jsem nedutala, jak jsem jeho a Carol pozorovala, a případ se sniperem byl taktéž skvělý. Tomu říkám finále sezóny, jak má být, hlavně proto, že se Tony Carol konečně otevřel - nebo to tak aspoň vypadalo.

Series 4
4.01 Time to Murder and Create - 4.02 Torment - 4.03 A Hole in the Heart - 4.04 Wounded Surgeon

zdroj: imdb.com

Věděla jsem, že Carol odejde, protože jsem Wire in the Blood chytila na TV Barrandov (pod názvem Profil vraha) až od čtvrté sezóny, takže jsem si jako první oblíbila její nástupkyni, DI Alex Fielding (Simone Lahbib), která se s Tonym rozhodně nijak nemazala a právě proto mě tolik bavila jak tehdy, tak teď. Když jsem to viděla od začátku, napřed jsem chápala, proč chce Carol odejít, ale po konci Synchronicity už mi to tak jasné nebylo. Nezbývá jen domyslet si, že se Tony rychle otřepal, všechno se vrátilo do starých kolejí a ona na to už prostě neměla. Mrzí mě, že tam není, ale jelikož je mám ráda obě - jak Carol, tak Alex - zase tolik, jako v jiných seriálech, to nebolí. (A aspoň nezemřela.)

Time to Murder and Create bylo vlastně první, co jsem z celého seriálu viděla, a moc mě bavilo, jak se Alex a Tony vzájemně oťukávali a zvykali si na sebe, to bylo skvělé. Torment mě hodně potěšil hlavně proto, že se do popředí dostala Paula - i když v situaci, kterou jsem jí ale vůbec nezáviděla. Potěšila mě Siobhan Finneran (DI Jan Shields), kterou znám z Downton Abbey úplně jinak a která se mi tu hodně líbila. A Hole in the Heart na mě působilo jako obvykle hodně silně díky té náboženské tématice a taky to byl i vizuálně hodně brutální díl. Paradoxně mi bylo ale nejvíc líto těch chudáků holubů na konci, z toho mi fakt nebylo dobře. Wounded Surgeon mě ani tak nebavil příběhem, jako spíš tou emoční vypjatostí. A vlastně mě možná i bavil příběh, protože to všechno bylo slité do jednoho až do toho konce, kdy bych Tonymu i věřila, že skočí, kdyby to nemělo další dvě řady.