Wire in the Blood: Series 1 & 2

| Series 1 & 2 | Series 3 & 4 | Series 5 & 6 |
_______

“The trilling wire in the blood / Sings below inveterate scars / Appeasing long forgotten wars.”
- T.S. Eliot: The Four Quartets (Burnt Norton)


Series 1
1.01 The Mermaids Singing (Part 1) - 1.02 The Mermaids Singing (Part 2) - 1.03 Shadows Rising (Part 1) - 1.04 Shadows Rising (Part 2) - 1.05 Justice Painted Blind (Part 1) - 1.06 Justice Painted Blind (Part 2)

zdroj: imdb.com

Proč? Je to něco v mé krvi? Taky tam mám nějaký drát, nějaký vrozený "kink", jak řekl Robson Green, něco neobvyklého a nečistého, co způsobí, že se vždycky zamiluju do vyšinutého soudního psychologa, který má v hlavě míň o takový počet koleček, jako všichni jeho "pacienti" dohromady, a ještě ve vší své narušenosti sexy? Asi to tak musí být, jinak by se mi to nedělo už od dvanácti. Nicméně život je cyklus a pokud moje láska k Wire in the Blood, jež až podezřele připomíná moji historicky první seriálovou posedlost, znamená, že se kruh konečně uzavřel, kdo jsem, abych se bránila?

Případy jsou podle britského vkusu typicky kruté, surové a ukazující to nejhorší, co v lidech je, ať už jsou psychicky nemocní nebo ne. Naštěstí ale většinou psychicky nemocní jsou, takže aspoň to mi trochu ulehčuje a uklidňuje mě, i když ne o moc. Chemie mezi hlavními hrdiny, doktorem Tonym Hillem (Robson Green) a DCI Carol Jordan (Hermione Norris), je prostě brilantní. Jejich vztah je přesně takový, jako ho popsal Tony (“Turmoil. Small turf wars. Each person fighting the other for submission. Or to be the most submissive.”), je bezchybný a já si nemůžu pomoct a shippuji je i přesto, že vím, že Carol nakonec odejde. Wire in the Blood je jeden ze seriálů, který mi ubíhá až ostudně rychle, a který jsem si zamilovala jen z úryvků v televizi a pak znovu, pět minut od začátku první epizody.

Series 2
2.01 Still She Cries - 2.02 The Darkness of Light - 2.03 Right to Silence - 2.04 Sharp Compassion

zdroj: imdb.com

Druhá sezóna byla stejně perfektní, jako ta první. Čím dál víc mě zajímalo, jak kolem sebe Tony a Carol tančí, ti dva mě doslova zabíjejí. A nejhorší na tom je, že i kdybych nevěděla, že Carol odejde, z Tonyho přístupu je víc než patrné, že jí Tony nikdy nedá to, co chce, že se jí prostě nikdy neotevře, a to mě hrozně mučí, protože už dlouho mi k sobě žádné postavy nešly tolik, jako právě oni dva.

Still She Cries postavilo Tonyho do pozice obviněného, což se mi opravdu hodně líbilo. Navíc se vrátila Maggie Thomas (Elaine Claxton) z první řady, což bylo super, protože její vztah s Tonym mě od začátku fascinoval. The Darkness of Light mě, přiznám se, příliš nebralo. Right to Silence mě hodně bavilo Carolinou osobní zainteresovaností, opravu mě v této pozici bavila, a Sharp Compassion mě trochu zklamalo tím, že do toho pletli ty islámisty.