Val McDermid: The Retribution (2011)

zdroj: amazon.co.uk

Když jsem v Levných knihách spatřila jméno Val McDermid a vzápětí poznámku na obálce, že jde o román s Tonym Hillem, neváhala jsem ani minutu. Někdy v polovině knížky mě napadlo, že jsem možná měla napřed sehnat těch šest románů předtím, ale do té doby mě nenapadlo, že by to mohlo natolik navazovat. Atmosféra románu krásně odpovídala atmosféře Wire in the Blood, kterou jsem si zamilovala; McDermid píše jednoduše a přímo, nepoužívá nijak složitý jazyk. Sem tam to vyznívá chladně a tak trochu neemočně, ale o to víc to dává prostor se do těch postav vžít a vytvořit si vlastní představu o tom, jak se teď cítí.

U Tonyho a Carol to bylo jako u setkání se starými známými; můj vnitřní shipper jásal, protože vztah v knížce je mnohem jasnější, než ty věčné náznaky v seriálu, a pak plakal, protože ten konec. Děj měl prakticky dvě linie - s Jacko Vancem byla drsná a skvělá, ta s vrahem mi přišla trochu nedomyšlená a popravdě nepřijde mi, že by se vrah s takovým profilem zachoval zrovna takto, bylo to uspěchané a trochu mimo, doplatilo to na Vancea. I tak doufám, že McDermid napíše osmý román, budu na něj netrpělivě čekat a mezitím snad někde splaším těch šest předchozích. Fakt mě zaujala.

Wire in the Blood: Series 5 & 6

| Series 1 & 2 | Series 3 & 4 | Series 5 & 6 |
_______

“The trilling wire in the blood / Sings below inveterate scars / Appeasing long forgotten wars.”
- T.S. Eliot: The Four Quartets (Burnt Norton)


Series 5
5.01 The Colour of Amber - 5.02 Nocebo - 5.03 The Names of Angels - 5.04 Anything You Can Do - 5.05 Prayer of the Bone (2008 Special)

zdroj: imdb.com

Pátá řada mě překvapila tím, že epizody už nemají hodinu a půl, ale jen hodinu. Na první pohled jsem si toho vůbec nevšimla, až když mi přišlo, že to uzavírají nějak hrozně brzo, všimla jsem si jiné stopáže. Je fakt, že mi to umožňuje shlédnout víc epizod najednou, ale je to trochu nezvyk, víc se to blíží americkým procedurals, které kvůli tomu většinou nejdou moc do hloubky. Vzali mi trochu času s Tonym (Robson Green) a to se neodpouští. Tony a Alex (Simone Lahbib) mají skvělou chemii, ale nulové romantické tření a musím se přiznat, že mi to trochu chybí. Je poznat, že zmizel i přízrak Carol (Hermione Norris), což mě na jednu stranu trochu mrzí, ale na druhou to dává spoustu vlastního prostoru Alex.

The Colour of Amber mi silně připomínal jednu epizodu s už dříve v souvilosti s Wire in the Blood zmíněnými Specialisty na vraždy a to starší, německé pojetí skoro stejné látky (a minimálně stejné diagnózy) se mi líbilo trochu víc. Nocebo nějak nebylo schopné udržet moji pozornost, ale co mě zaujalo byl herecký výkon Simone Lahbib, když Alex unesou syna. Ta proměna z policistky na ustrašenou matku byla působivá. The Names of Angels se mi líbilo opravdu hodně, případ byl dokonalý, po dlouhé době jsem byla skutečně napjatá jak kšandy, podle mě jeden z nejlepších dílů. Anything You Can Do byl jeden z nejzajímavějších co do diagnózy, opravdu jsem si ho užívala.

zdroj: imdb.com

Prayer of the Bone jsem si zase tak moc nedala. Přesazení Tonyho do Texasu nebylo moc šťastné, naštěstí jen asistoval. Kulturní šok byl naprosto luxusní - usazování se na opačnou stranu auta, kouřící jeptiška u bazénu a tak podobně velmi pobavilo. Případ mi ze začátku přišel takový zmatený a ke konci tak nějak americky překombinovaný, zase tak moc jsem se nebavila. Navíc mě nehorázně dráždily ty divné střihy a problikávání. Asi to měla být super cool kamera, která nám měla zprostředkovat pocity texaského horka, ale mě to jen opravdu silně rozčilovalo. Navíc mi chyběla k Tonymu nějaká silná osobnost, jako je v Bradfieldu Alex. Celkový závěr byl tak nějak deus ex machina a fakt se těším, až si zase pustím staré dobré anglické Wire in the Blood.

Series 6
6.01 Unnatural Vices (Part 1) - 6.02 Unnatural Vices (Part 2) - 6.03 Falls the Shadow (Part 1) - 6.04 Falls the Shadow (Part 2) - 6.05 From the Defeated (Part 1) - 6.06 From the Defeated (Part 2) - 6.07 The Dead Land (Part 1) - 6.08 The Dead Land (Part 2)

zdroj: imdb.com

Šestá sezóna do mě lezla pěkně pomalu, protože jsem věděla, že je poslední, a to mě od začátku mrzelo. Docela jsem k tomu seriálu přilnula, z těch nově vznikajících mám problém nějaký takový, jako bylo Wire in the Blood, najít, a ačkoli se k tomu můžu kdykoliv vrátit, už to není ono - už nebude nic nového, co jsem ještě neviděla a u čeho se můžu cítit napjatá. Přišlo mi, jako by v poslední sezóně došlo k tomu finálnímu přerodu seriálu - už to není ten sám seriál jako v první řadě a přesto je. Jediné, co zůstává, jsou Tonyho igelitky.

Unnatural Vices mi ze začátku přišly dost průměrné, ale konečné vyvrcholení jsem opravdu nečekala. Postava Collinse (Cristian Solimeno) mě nebavila a celkem brzy mi bylo jasné, že tam byl tak nějak nastrčen. Ještě, že se nezdržel. Falls the Shadow se mi velmi líbilo, hodně zajímavý případ (i když mi přišel trochu neuvěřitelný a jen malinko překombinovaný), ale skvělé scény mezi Alex a Tonym (hlavně Tony jako trucující dítě ke konci byl naprosto dokonalý) - líbilo se mi, jak vytvářeli tu rodinnou dynamiku i přesto, že žádné rodinné scény nebyly. Skvělý díl. From the Defeated mě upřímně řečeno dost mátlo, byl to snad jediný díl, kdy jsem nebyla schopná sama dosledovat, jak k tomu profilu Tony došel, a trochu mu to vadilo. Celkově mi to přišlo jen jako zástěrka, jak přivést zpátky do děje Bryanta (Jolyon Baker) z Unnatural Vices. The Dead Land nebylo vůbec stavěné jako finále seriálu. Těžko říct, jestli ještě nevěděli, že už nebudou točit, nebo to jsou jen Britové. Moc se mi nelíbí ta touha filmařů nacpat všude každému hrdinovi nějakou archnemesis a ještě víc mě rozladilo, že Alex na druhou polovinu úplně zmizela. Případ byl sice velmi zajímavý, ale tak nějak mi tam chyběli "moji" lidé. Konec s Bryantem byl na ten build-up, který tomu věnovali, tak nějak nedostatečný.

Celkově bylo Wire in the Blood dokonalost. Kriminálka se soudním psychologem mi chyběla léta. Najít takovou, která není americká, je absolutní jackpot, a já si seriál dokonale užila. Určitě jeden, ke kterému se budu vracet.

Wire in the Blood: Series 3 & 4

| Series 1 & 2 | Series 3 & 4 | Series 5 & 6 |
_______

“The trilling wire in the blood / Sings below inveterate scars / Appeasing long forgotten wars.”
- T.S. Eliot: The Four Quartets (Burnt Norton)


Series 3
3.01 Redemption - 3.02 Bad Seed - 3.03 Nothing But the Night - 3.04 Synchronicity

zdroj: imdb.com

Nenaplněný vztah mezi Carol (Hermione Norris) a Tonym (Robson Green) postoupil tak, že už o tom dokonce otevřeně mluvili, a bylo docela bolestivé to sledovat - hlavně, jak Carol trpí, když si uvědomuje, že Tonyho mít nikdy nebude. Touhle dobou už mě dost začaly bavit i další postavy, kterým se děj příliš nevěnuje, jako Carolini podřízení Paula McIntyre (Emma Handy), kterou se pořád snažím někam povahově zařadit, a ambiciózní Kevin Geoffries (Mark Letheren). Bylo by fajn, kdyby se jim děj věnoval trochu víc, třeba se ještě zadaří.

Redemption mě víc, než případem, bavilo situací hlavních postav. Bad Seed (“No one is born evil. It’s a choice we make.”) mě naprosto dostala. Ukazovala Tonyho jako kantora, ukázala ho hodně zranitelného po smrti studenta a líbilo se mi, že ta šeď v něm trochu ztmavla a ten vědecký odstup, které má ke všemu a ke všem (“Ultimately, he treats everyone as specimens. As insects.”) ustoupil té vášni, kterou někde v sobě má. Nothing But the Night bylo hodně zajímavé z psychologického hlediska, ale mnohem víc než hlavní případ mě bavil Tonyho přátelský stalker (Sara Stewart) a přístup, jaký k celé věci zaujal. Nejdrsnější z celé sezóny ale bylo Synchronicity, kde se Tony dozví, že má nádor na mozku, a najednou neví, co se sebou. Ani jsem nedutala, jak jsem jeho a Carol pozorovala, a případ se sniperem byl taktéž skvělý. Tomu říkám finále sezóny, jak má být, hlavně proto, že se Tony Carol konečně otevřel - nebo to tak aspoň vypadalo.

Series 4
4.01 Time to Murder and Create - 4.02 Torment - 4.03 A Hole in the Heart - 4.04 Wounded Surgeon

zdroj: imdb.com

Věděla jsem, že Carol odejde, protože jsem Wire in the Blood chytila na TV Barrandov (pod názvem Profil vraha) až od čtvrté sezóny, takže jsem si jako první oblíbila její nástupkyni, DI Alex Fielding (Simone Lahbib), která se s Tonym rozhodně nijak nemazala a právě proto mě tolik bavila jak tehdy, tak teď. Když jsem to viděla od začátku, napřed jsem chápala, proč chce Carol odejít, ale po konci Synchronicity už mi to tak jasné nebylo. Nezbývá jen domyslet si, že se Tony rychle otřepal, všechno se vrátilo do starých kolejí a ona na to už prostě neměla. Mrzí mě, že tam není, ale jelikož je mám ráda obě - jak Carol, tak Alex - zase tolik, jako v jiných seriálech, to nebolí. (A aspoň nezemřela.)

Time to Murder and Create bylo vlastně první, co jsem z celého seriálu viděla, a moc mě bavilo, jak se Alex a Tony vzájemně oťukávali a zvykali si na sebe, to bylo skvělé. Torment mě hodně potěšil hlavně proto, že se do popředí dostala Paula - i když v situaci, kterou jsem jí ale vůbec nezáviděla. Potěšila mě Siobhan Finneran (DI Jan Shields), kterou znám z Downton Abbey úplně jinak a která se mi tu hodně líbila. A Hole in the Heart na mě působilo jako obvykle hodně silně díky té náboženské tématice a taky to byl i vizuálně hodně brutální díl. Paradoxně mi bylo ale nejvíc líto těch chudáků holubů na konci, z toho mi fakt nebylo dobře. Wounded Surgeon mě ani tak nebavil příběhem, jako spíš tou emoční vypjatostí. A vlastně mě možná i bavil příběh, protože to všechno bylo slité do jednoho až do toho konce, kdy bych Tonymu i věřila, že skočí, kdyby to nemělo další dvě řady.

Wire in the Blood: Series 1 & 2

| Series 1 & 2 | Series 3 & 4 | Series 5 & 6 |
_______

“The trilling wire in the blood / Sings below inveterate scars / Appeasing long forgotten wars.”
- T.S. Eliot: The Four Quartets (Burnt Norton)


Series 1
1.01 The Mermaids Singing (Part 1) - 1.02 The Mermaids Singing (Part 2) - 1.03 Shadows Rising (Part 1) - 1.04 Shadows Rising (Part 2) - 1.05 Justice Painted Blind (Part 1) - 1.06 Justice Painted Blind (Part 2)

zdroj: imdb.com

Proč? Je to něco v mé krvi? Taky tam mám nějaký drát, nějaký vrozený "kink", jak řekl Robson Green, něco neobvyklého a nečistého, co způsobí, že se vždycky zamiluju do vyšinutého soudního psychologa, který má v hlavě míň o takový počet koleček, jako všichni jeho "pacienti" dohromady, a ještě ve vší své narušenosti sexy? Asi to tak musí být, jinak by se mi to nedělo už od dvanácti. Nicméně život je cyklus a pokud moje láska k Wire in the Blood, jež až podezřele připomíná moji historicky první seriálovou posedlost, znamená, že se kruh konečně uzavřel, kdo jsem, abych se bránila?

Případy jsou podle britského vkusu typicky kruté, surové a ukazující to nejhorší, co v lidech je, ať už jsou psychicky nemocní nebo ne. Naštěstí ale většinou psychicky nemocní jsou, takže aspoň to mi trochu ulehčuje a uklidňuje mě, i když ne o moc. Chemie mezi hlavními hrdiny, doktorem Tonym Hillem (Robson Green) a DCI Carol Jordan (Hermione Norris), je prostě brilantní. Jejich vztah je přesně takový, jako ho popsal Tony (“Turmoil. Small turf wars. Each person fighting the other for submission. Or to be the most submissive.”), je bezchybný a já si nemůžu pomoct a shippuji je i přesto, že vím, že Carol nakonec odejde. Wire in the Blood je jeden ze seriálů, který mi ubíhá až ostudně rychle, a který jsem si zamilovala jen z úryvků v televizi a pak znovu, pět minut od začátku první epizody.

Series 2
2.01 Still She Cries - 2.02 The Darkness of Light - 2.03 Right to Silence - 2.04 Sharp Compassion

zdroj: imdb.com

Druhá sezóna byla stejně perfektní, jako ta první. Čím dál víc mě zajímalo, jak kolem sebe Tony a Carol tančí, ti dva mě doslova zabíjejí. A nejhorší na tom je, že i kdybych nevěděla, že Carol odejde, z Tonyho přístupu je víc než patrné, že jí Tony nikdy nedá to, co chce, že se jí prostě nikdy neotevře, a to mě hrozně mučí, protože už dlouho mi k sobě žádné postavy nešly tolik, jako právě oni dva.

Still She Cries postavilo Tonyho do pozice obviněného, což se mi opravdu hodně líbilo. Navíc se vrátila Maggie Thomas (Elaine Claxton) z první řady, což bylo super, protože její vztah s Tonym mě od začátku fascinoval. The Darkness of Light mě, přiznám se, příliš nebralo. Right to Silence mě hodně bavilo Carolinou osobní zainteresovaností, opravu mě v této pozici bavila, a Sharp Compassion mě trochu zklamalo tím, že do toho pletli ty islámisty.