.jpg) |
| zdroj: imdb.com |
Čistě povrchně pro mě ten film byl dějově srovnatelný s To Wong Foo, Thanks for Everything! Julie Newmar (u kterého jsem fakt ráda, že jsem ho viděl až letos), ale po novém shlédnutí jsem mu prostě musela napsat novou recenzi, protože těch témat je tam víc, jsou jiné, a celkově myslím, že jsem před deseti lety prostě neměla potřebný rozhled na to, abych ho plně docenila.
Tick (Hugo Weaving) neměl ani tak krizi identity jako spíš nervozitu z nové životní role, kterou Hugo Weaving moc hezky zahrál. Mnohem víc mě ale bavilo, jak adresovali Tickovu letmou bisexualitu (což je identita stále ještě víc fetišizovaná (v případě žen) a démonizovaná (v případě mužů) než akceptovaná napříč celou společností) jeho vlastními slovy. Adama (Guy Pearce) jsem dřív odbyla obecnou hláškou, ale teď jsem jasně viděla, jak zkoušel a hledal vlastní identitu, s čímž se pojila určitá životní ztracenost, a Guy Pearce to zahrál moc hezky zranitelně. Bernadette (Terence Stamp) jsem v první recenzi doslova urazila; nevím, jak mi uniklo, že je trans žena, buď jsem s tím konceptem sama ještě bojovala nebo nedávala pozor, ale její příběh mě tentokrát zasáhl asi nejvíc, a love story s Bobem (Bill Hunter) byla o to zásadnější.
O Marion (Sarah Chadwick) měl někdo natočit samostatný film, ta postava mě hrozně bavila a je škoda, že jsme ji poznali jen Tickovýma očima. Cynthii (Julia Cortez) jsem prve redukovala jen na ty ping pongové míčky, ale celá její linka a hlavně flashback na její svatbu s Bobem vyprávějí jiný příběh, který je stejnou mírou smutný jako hrozivý, a už mi to zdaleka nepřijde tak vtipné. Myslím, že můj přístup ke vztahu Boba a Cynthie (a fakt, že jsem si nic z toho nepamatovala) ukazoval, že jsem při prvním nasledování úplně minula všechny detaily i nuance, které k mému studu nebyly před divákem ukryté zase tak hluboko.
Dřív jsem v závěru filmu vychvalovala hlavně finální číslo, které je pořád super, ale mnohem víc mě bavilo finále Adamova velkého snu být - jak to řekla Bernadette - „a cock in a frock on a rock“, které krásně vystihovalo skutečnou podstatu (životních) snů. Jakmile je člověk na vrcholu, vydechne, pot zaschne a euforie pomine, nevyhnutelně přijde “So what now?” a “I think I wanna go home.” A pokud ne, tak to nebyl vrchol.
Celkově je The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert film, do kterého jsem musela trochu dorůst, a který právem zůstává v mém archivu.
Původní recenze z 07/06/14:
Myslím, že k filmu mě přivedla zmínka v článku na cracked.com a celá premisa se mi zalíbila natolik, že jsem to musela vidět. The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert se ukázalo jako přesně ten film, u kterého by mě mrzelo, kdybych to neviděla, a kdybych na to někde narazila znovu, tak se zase podívám, ačkoliv jen tak si to asi už nepustím.
Hugo Weaving (Tick / Mitzi) skvěle zahrál nespokojeného performera, chlapa s krizí identity a někoho, kdo se musí naučit být otcem. Guy Pearce (Adam / Felicia) měl konečně zajímavou roli a Terence Stamp (Ralph / Bernadette) měl neuvěřitelnou grácii, byl fakt překvapivě elegantní. Bob (Bill Hunter) byl na svůj původ skutečně vzácně otevřený člověk, Marion (Sarah Chadwick) bavila, jak je měla na háku, a Cynthia (Julia Cortez) mě uvedla v úžas, stejně jako naše trio.
Celkově je The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert rozhodně zajímavá a zábavná podívaná, ve které jsou hodně boží kostýmy a ještě lepší vystoupení.