 |
| zdroj: imdb.com |
Nemůžu si být tedy jistá, čím to je - jestli mými neexistujícími očekáváními nebo celkovou kvalitou filmu - ale fantasticky jsem se bavila a z kina jsem odcházela naprosto spojená a s dobrou náladou. Beetlejuice Beetlejuice je jedna z těch dvojek, která chápe, co dělalo jedničku tak zábavnou, a vymáčkne to ma maximum (navíc pořádně odmění její znalost). Byla jsem hodně zvědavá, jak vysvětlí absenci Maitlandů - duchové nestárnou a nemohli se z domu ani hnout - a udělali to jednoduše, ale v rámci reality filmu logicky, takže ani tam jsem neměla co vytknout.
Betelgeuse (Michael Keaton) byl stejně vyšinutý poltergeist jako v prvním filmu a beze zbytku jsem si ho užila. (Navíc bylo super, že maska fantasticky zakryla ten víc než třicetiletý rozdíl mezi prvním a druhým filmem, takže to skutečně bylo jako přímé pokračování.) Lydia Deetz (Winona Ryder) byla jiná, než jsem čekala, ale vlastně se mi líbilo, že byla událostmi prvního dílu traumatizovaná a zůstala jí i ta neurotičnost, moje představa neohrožené krotitelky duchů vlastně moc nedávala smysl. Mrzí mě akorát, že neukázali něco z jejího vztahu s Richardem (Santiago Cabrera), zajímala by mě Lydia před jeho smrtí. U Astrid (Jenna Ortega) jsem se bála prokletí Wednesday, ale byla to svoje vlastní postava a vlastně mě hodně bavila.
Delia (Catherine O'Hara) byla naprosto lahodná a hrozně se mi líbil její vztah s Lydií (popravdě mi přišel zajímavější než mezi Lydií a Astrid) i Charlesem. Rory (Justin Theroux) byl fantasticky nepříčetný, hrozně mě bavil, a byla jsem příjemně překvapená, že neměl co dělat s Delores (jak jsem po traileru a plakátu čekala). Delores (Monica Bellucci) měla fantastický nástup a dobrý osobní příběh, ale jinak byla zbytečná, všechny zápletky by se odehrály stejně i bez ní a pokaždé, když byla na scéně, myslela jsem jenom na Corpse Bride a dumala, proč neobsadili Monicu Bellucci jako Morticii ve Wednesday, na tohle jí byla celkem škoda.
Výše zmíněný Charles (Mark Heenhan/Charlie Hopkinson) byl zajímavý hlavně z hlediska provedení, celou dobu jsem si říkala, že se smrtí herce pracují celkem kreativně, a pak jsem zjistila, že není mrtvý, jenom pedofil, a cením si toho, že ho vyškrtli - nestává se tak často, aby v Hollywoodu vyhrála morálka. Wolf Jackson (Willem Dafoe) byla fantastická postavička a užila jsem si ho stejně jako Willem Dafoe. Jeremyho (Arthur Conti) příběh mi měl dojít rychleji, než došel, takže za to mají plus, a potěšil Danny DeVito (uklízeč), kterého jsem poznala i zezadu čistě podle chůze, a tomu se říká kariéra.
K celému filmu mám vlastně jen tři výhrady: první půlhodina se hrozně táhla - chápu, že potřebovali diváka seznámit se změnami a rozehrát vztahové zápletky, ale nemělo to moc šťávu - a oproti tomu konec mi přišel až moc rychlý; zápletka s Delores se uzavřela během pár vteřin, jako by nikdy vlastně nebyla žádnou hrozbou. Třetí výtka patří úplnému závěru, který si vybrali udělat jako zmatenou noční můru a nic víc. Neměla bych s tím problém, kdyby potom přišel nějaký hezký filmový závěr ala jednička, ale nepřišel, a to je podle mě docela škoda.
Navzdory výhradám na mě Beetlejuice Beetlejuice působil dojmem, že si film všichni zainterestovaní nesmírně užili, a hlavně díky tomu to i po těch letech fungovalo. Docela se těším, až si pustím oba filmy najednou.